Jaroslava Brhlíková

1 Kč
Napište částku, kterou chcete darovat

Bylo mi 18 let, byla jsem tehdy zamilovaná až po uši, a nic jiného pro mě v tu chvíli neexistovalo. Zřejmě ten nápor silných emocí byl prvotním spouštěčem mé nynější nemoci. Zničehonic mi totiž najednou na docela kratičký moment jakoby ochrnula pravá polovina těla. Na 10 sekund maximálně, ale zato několikrát denně.
Už si ani nepamatuji přesně, jak moc mě to tehdy vyděsilo, ale každopádně k lékaři jsem zašla. Absolvovala jsem mnohá vyšetření, problémy po pár dnech ustaly, na nic se nepřišlo. Dál jsem žila jako každá mladá holka - tedy aktivně. Studovala jsem vysokou školu, sportovala jsem, hodně chodila pěšky. Zhruba dva roky po prvotních příznacích jsem při chůzi začala pociťovat nezvyklou únavu nohou, navíc mi začala brnět ruka. Hned jsem cítila, že něco není v pořádku. Taky jsem začala zakopávat, dokonce jsem párkrát upadla. Obvodní lékařka tehdy mé problémy odbývala, jako by mi dávala najevo, že si vymýšlím. A tak jsem se snažila ještě více cvičit. Když už jsem cítila, že se se mnou opravdu děje něco špatného, objednala jsem se znovu na neurologii.
Tehdy poprvé jsem podstoupila lumbální punkci, která stanovila diagnózu. V jednadvaceti letech jsem se stala pacientkou s roztroušenou sklerózou. Tou dobou jsem opět prožívala velké emoční vypětí. S někdejší velikou láskou jsme se rozcházeli, blížily se státnice. Řešila jsem tolik věcí, nicméně si dodnes pamatuji ten okamžik, kdy mi maminka volala výsledky vyšetření. Pod náporem všeho ostatního jsem se tenkrát rozplakala. O nemoci jsem tehdy ale nic nevěděla, takže jsem se zase tolik nehroutila. Byla jsme mladá, naivní a měla jsem pocit, že to silou vůle překonám a zvládnu. Zprvu to i tak vypadalo. Byla jsem zaléčena Medrolem, takže jsem nějakou dobu mohla žít úplně normálně, bez velkých omezení. O svém zdraví jsem proto moc s nikým nemluvila, nechtěla jsem být ta „nemocná“. Vlastně jsem se spíš bála, aby to okolí nepoznalo. Po Medrolu přišla další léčba, ale ta nezabírala, tak mi nasadili Tysabri, které se ukázalo být na docela dlouhou dobu velmi efektivní. Přesto nemoc stále postupovala. První větší ataku jsem měla po narození syna, ale zvládlo se to. Tři roky jsem byla na rodičovské dovolené a další zdravotní problémy se přihlásily, když jsem se vrátila zpět do zaměstnání. Celkově se můj zdravotní stav začal celkem rychle horšit.
Nyní si musím bohužel přiznat, že i přes všechny své snahy se nemoci nevzdat, jsem v poslední době již silně omezená, v pohybu kvůli spasticitě, chybějící fyzické síle, špatné rovnováze. A následkem toho i samostatnosti, která mi hrozně moc chybí. Přesto se ale pořád snažím žít co „nejnormálnější, obyčejný“ život, být dobrou, normální maminkou, manželkou, kamarádkou…
Je pro mě důležité zůstat v kontaktu se světem, každodenním životem lidí, důležitost toho, že mohu chodit do práce, je pro mě obrovská. Protože v posledních letech už jsem začala cítit, že zaměstnání, které jsem dělala, mě sice opravdu bavilo, ale bylo pro mě extrémně náročné, bylo mi jasné, že musím udělat změnu. Ze světa, kde je vše rychlé a ve stresu, odejít. Protože mám opravdu ráda lidi, rozhodla jsem se pro dálkové studium sociálního oboru. S velkou podporou rodiny i samotné školy (v odstraňování fyzických bariér) se mi podařilo školu dokončit a nyní pracuji jako sociální poradkyně.
Mou velkou radostí je náš 11 letý syn Honzík. Vím, že to zní ohraně, ale trávit s ním čas, vnímat jeho dětský svět a jeho dětské myšlení je pro mě obrovský zdroj energie. Čas strávený s ním a manželem je pro mě nadevše. Nyní se pohybuji pomocí chodítka, ale neujdu bohužel velké vzdálenosti, když mám „dobrou formu“, zvládnu 300-400 m. Bohužel jsou dny, kdy se nohám nechce udělat ani krok, jsou příliš slabé. Proto by mi moc pomohl mechanický vozík.
Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsala. Ale v poslední době si bohužel uvědomuji, že to bohužel není jen o silné vůli, tu myslím stále mám, ale fyzicky to bohužel už opravdu nejde.
Proto jsem se obrátila na Vás, přála bych si být s rodinou venku co nejvíc…
Děkuji moc za přečtení mého příběhu,

Jarka Brhlíková

Detailní informace

Detailní popis produktu

Kontakty

 

Doplňkové parametry

Kategorie: Chci pomoci
Zaměření: Nemoci, Tělesně postižení/handicapovaní
Způsob pomoci: věcný dar
Transparentní účet: Ne
Region: Ústecký kraj
Typ příspěvku: Jednorázový příspěvek

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat články. Prosím přihlaste se nebo registrujte.

Nevyplňujte toto pole: