Komu už jsme pomohli

Jet ještě jednou na výlet. Něco vidět. Něco zažít. Něco ochutnat… To je a vždy bude velké přání seniorů – klientů Sue Ryder. Doprava na výlety se ale stala v posledních dvou letech 5x dražší, a i když na ni klienti částečně přispívají, celková cena za tak náročnou výpravu je zkrátka ohromná. Aktivizace ve formě výletů je pro seniory velmi důležitá, má totiž značný dopad na jejich fyzickou i psychickou kondici. Pro většinu klientů jde o jedinou možnost, jak trávit svůj čas mimo zařízení a navázat kontakt s okolním světem. To příznivě ovlivňuje sociální začlenění do společnosti, posílení sociálních vazeb a možnost nových zážitků, což pozitivně dopadá na jejich psychický stav. Ve Sue Ryder se aktivizaci klientů kromě pracovníků věnují rovněž dobrovolníci. Díky nim máme možnost poskytovat aktivity co nejindividuálněji dle přání a potřeb klientů. Tento pravidelný kontakt snižuje pocity osamění a přináší seniorům do života radost, nové podněty i prostor ke sdílení zkušeností. Dobrovolníci jsou rovněž iniciátoři výletů – pomáhají nejen s přípravou, ale také s realizací prostřednictvím doprovodů. Své zážitky pak klienti i dobrovolníci sdílejí s dalšími klienty, čímž předávají radost dále. 

Příspěvek byl poskytnut na financování dopravy na vánoční trhy v Praze.

Lucinka je téměř 16letá dívka s těžkým mentálním postižením a autistickými rysy. Od narození se potýká s hypotonii, má plagiovalgozní kotníky. V současné době je na úrovní 3letého dítěte. Nemluví, komunikuje neverbálně, nosí celodenně plenky. Do roku 2019 byla vyživována přes PEG.
Navštěvuje neurologickou ambulanci pro epilepsii a psychomotoricky vývoj, dále ortopedii, endokrinologii, oční kliniku kvůli strabismu, osteologickou ambulanci kvůli osteoporóze. Lucinka navštěvuje autistickou speciální školu ve Znojmě, kam dochází denně. Vzhledem k postiženi dolních končetin používá speciální kočárek s pevnými zády, neboť delší trasy jsou pro ní náročné.

Již několikrát absolvovala rehabilitační pobyt v Sanatoriu Klímkovice. Lázeňská péče velmi Lucince pomohla a měla výborný vliv na její pohybový aparát.

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení  doplatkového léčebného programu Reha Motion a stravy pro maminku jako doprovod v Sanatoriu Klímkovice.

Pavla s Pavlem jsou spolu 36 let... Život jim do cesty nekladl žádné překážky, celé dlouhé roky neměli žádné těžkosti a životem i s dětmi proplouvali jak peříčko. Dcery vystudovaly a obě se vydaly do světa. Manželé si pořídili dům a věnovali se hlavně sami sobě. Cestovali, užívali si života a radovali se z něj. Měli a mají radost ze dvou vnoučat..... V zimě 2023, když byli na návštěvě u dcery, Pavel začal občas vyslovovat špatně písmenka.... Protože předtím dost zhubnul (začal o sebe víc pečovat, upravil stravu a denně jezdil na kole), mysleli si, že došlo k propadu tváří nebo poklesu patra a toto je následek. Po novém roce, v průběhu ledna a února 2024 se řeč zhoršovala. Měli strach, zda se nejedná o nějaký problém mozku, lékař ho poslal na magnetickou rezonanci i CT a výsledky dopadly výborně. To si všichni oddechli a na chvíli to pustili z hlavy. V březnu je přijel navštívit synovec, který tou dobou dokončoval studium medicíny a Pavlova řeč ho překvapila. Domluvil tedy okamžitě konzultaci a hospitalizaci na neurologii a tady poprvé zazněla obava z diagnózy ALS.... Rozjel se kolotoč vyšetření, konzilií, konzultací...a koncem října byla definitivně stanovena diagnoza ALS... Momentálně mají podanou žádost o ID, Pavlovi se výrazně zhoršila chůze, začínají problémy s pohybem rukou a řeč je srozumitelná s velkými obtížemi.

Příspěvek byl poskytnut na financování zimního fusaku na invalidní vozík.

Mamince Kateřině a jejímu příteli se na začátku roku 2023 narodila úplně zdravá holčička Andrejka. Ve dvou letech ale jednoho dne přišly vysoké teploty, třes a zvracení, Rodiče ihned jeli na pohotovost, kde se udělala základní vyšetření. Vysoké CRP znamenalo hospitalizaci, a následný den byla Andrejka poslána na dvě další vyšetření, z kterých lékaři usoudili, že je potřeba holčičku dovyšetřit v motolské nemocnici na hematologii. Bohužel byla potvrzena akutní myeloidní leukémie. Následovalo několik dalších vyšetření a první chemoterapie. Dohromady Andrejka podstoupila 4 chemoterapie a transplantaci kostní dřeně. V současné chvíli probíhá biologická léčba.

Rodiče, jako mladý pár, potřebovali pomoci s dozařízením bytu. Příspěvek byl poskytnut na zakoupení jídelní sestavy.

Své dětství prožila Veronika částečně doma s rodiči a dvěma sourozenci. Kvůli častým zlomeninám (bylo jich více jak sto) i částečně v nemocnicích a po ústavech, kde vychodila mateřskou, základní a střední školu. V ústavech poznala děti, které měly podobné nebo i jiné postižení, naučila se empatii, pomoci druhému a i chápání, že život není vždy radostný nebo dlouhý. Některé nemoci skýtaly progresi takového rázu, že již ve školkových letech zažila smrt stejně staré kamarádky. Mateřskou a základní školu prošla v Praze. Domů to měla přes 150 km, nebyla dálnice, nebylo tedy ani lehké jezdit častěji. Zůstávala i několik měsíců bez rodičů, nešlo to jinak. Díky dlouhodobému pobytu v nemocnicích a ústavech si vytvořila s dětmi navzájem hluboká pouta. Říkaly si „ségra nebo brácha“ a jak šel čas, jejich životy se různě prolínaly a mísily. Každý z nich si vybral jinou cestu.

Veronika chtěla studovat střední školu s maturitou. Jediná škola s maturitou pro vozíčkáře přístupna byla až v Brně. Šla studovat tedy do Brna. Byla od rodiny přes 300 km a musela se spolehnout na sebe. Domů jezdila jen na velké prázdniny a na Vánoce. Život na Moravě jí začal neskutečně bavit. Při studiu na střední škole docházela do školky a školy pro děti, které nejezdily domů a zůstávaly v ústavu. Bylo ji líto, že brečí, chtějí maminku, jsou zlomené nebo samy…takhle to nechtěla a tak každou chvíli za nimi chodila. Radost, to bylo to, co jí naplňovalo. Po škole začala v Brně pracovat, žila v bezbariérovém bytě, sportovala, s kamarády tančili country tance, hráli s kapelou. Až se zabydlela, šla za sociální pracovnicí a začala si brávat do hostitelské péče 3 letou holčičku. Té se pak přes FOD našel domov. Brávala si další děti do hostitelské péče k sobě domů. Některé děti nesměly však opustit ústavní brány, nebyly právně volné, ale na akce nebo tábory pod organizací mohly a tak s kamarády a zakladatelem organizace udělali sekci pro děti. Dělali tábory, víkendové akce pro děti z ÚSP. Mnohé jsou již dospělé a mají své rodiny.

Psal se rok 2009. Kamarádka Romča, „ségra“, čekala miminko. Byla druhá z jejich party, které se povedlo mít partnera a čekat rodinu. Její tělo bylo slabé a tak 10 dní po porodu holčičky zemřela. Odporný den, na který nejde zapomenout. Všichni se sešli a rozloučili se s ní. Veru se narodila nedonošená, měla 1 kg, hadičky, hadičky a zase hadičky. Ležela s ní v nemocnici a bojovali všichni. Postupně se sestěhovali k sobě – Veronika, otec Verunky a Verunka. Dnes je Verunce 15 let, má DMO, PAS, LMR.Před 9 lety se Veronice narodil kluk jak buk Martin. Je to drak. Obě děti dělají radost.

Přáním Veroniky je být tu pro lidi. Pomáhat, tam, kde se dá a je to potřeba, někdy prostě život nejde a nebo se zadrhává. Má mnoho plánů, projektů, které chce uskutečnit. Na to je potřeba víra, odvaha, síla, odhodlání, moudrost srdce, ale také být moudrým a vědět. Ač si hodně nevěřila, dostala se na VŠ a úspěšně zdolala 1.ročník. Na školu potřebuje na oba semestry 65.000,-. Polovinu si zvládla sama našetřit a o druhou nás požádala o pomoc s financováním.

Příspěvek pokryl jeden semestr školného na VŠ.

Paní Lenka je máma 4 dětí. Když jí bylo 6 let a její sestře 9, umřela jim maminka (v pouhých 28 letech). Bohužel se ve svých 35 letech dozvěděla, že zdědila mutaci genu BRCa 2 a i přes všechny preventivní prohlídky a preventivní operace na Masarykově onkologickém ústavu v Brně v roce 2013 onemocněla a zahájila léčbu chemoterapií a hormonální terapií pro metastatický karcinom prsu. Celých 6 let zvládaly jako rodina léčbu jak psychicky, tak finančně. Poté se ale nemoc po 6 letech vrátila a paní Lenka i celá její rodina byla znovu připravena bojovat. Lék, který byl dle onkoložky a studií nejlepší volbou, bohužel nebyl hrazen z VZP. Konkrétně šlo o lék Ibrance, s nadějí na dlouhodobý úspěch a o částku 38000/měsíčně. Léčbu zahájila a opět se na několik let dostala do remise. Poté se nemoc opět vrátila. Paní Lenka dostala možnost zahájit další léčbu ve studii cílené pro pacientky s genetickou mutací. Preparát pomáhal další 2 roky, než se nemoc opět vrátila, a loňského roku na podzim zahájila léčbu chemoterapií. Nyní je opět v remisi a s onkoložkou probírají možnosti dalších léčebných postupů. Život s takto vleklým onkologickým onemocněním je psychicky náročný. S paní psycholožkou je v častém kontaktu a díky ní se daří těžkou životní situaci mnoho let zvládat.

Příspěvek byl poskytnut na financování psychoterapií.

Táborníci pod lupou jezdí na tábory s dětmi mimo jiné ze sociálně slabých rodin a dětských domovů. Na 14 dní se každoročně uchýlí do lesů, vod a strání naší krásné vlasti a věnují dětem maximální péči, starost a lásku. Velmi nabitý program zanechává v dětech vzpomínky nejen na následující rok, ale i na celé dětství. Několik svěřenců již má děti vlastní, a s radostí a důvěrou je posílají opět za dobrodružstvím. Vedení je šťastné, že může plnit sny, a že může pomoci. 

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení potravin pro dvoutýdenní letní dětský tábor.

Dara je 11 let stará fenka křížence labradora, švýcarského ovčáka, stafforda a boxera. Celý život byla zcela zdravá. Až letos z ničeho nic začala mít zdravotní problémy. Páníček ji vzal na veterinární kliniku, kde se přišlo na silný zánět dělohy. Operace, kdy byla odstraněna děloha, byla velmi náročná. I po finanční stránce pro majitele. V rodině fenky jsou dvě děti, z nichž mladší chlapec má kombinované postižení. Většina  finančních prostředků tak jde na jeho potřeby.

Příspěvek byl poskytnut na financování operace a následné pooperační péče.

Otec samoživitel pečuje o dva malé chlapce  (6 a 7 let). Ještě před rokem byla úplná rodina, přestěhovali se do nájemního bytu, uhradili kauci, nájem a otec chodil do zaměstnání. Majitelka domu, ve kterém žili však zemřela a došlo k dědickému řízení, které je velmi sporné. Všichni nájemníci v domě mají sice platné smlouvy, ale nemají kam posílat peníze za nájem, nemají tedy nárok na dávky za bydlení. Dědicové odpojili v domě vodu a energie. Matka dětí mezitím utekla s jiným mužem, a otec se dostal i s chlapci do velmi tíživé situace, musel odejít ze zaměstnání. Otec žije nadále s chlapci v bytě, který není funkční, zajištěn pouze z životního minima. Dále má zajištěnou potravinovou pomocí. Otec poté, co odvede chlapce do školky, musí zajistit a nanosit vodu, kterou různě v okolí shání. Také musí obstarávat dřevo, jelikož začal v domě topit v kamnech, aby děti nezmrzly. Otec je aktivní při řešení situace, chce se vrátit do práce. Možnosti má, proto musí co nejdříve zajistit bydlení.

Příspěvek byl poskytnut na úhradu bytové kauce.

Eliška je devatenáctiletá slečna, která se spolu se svým dvojčetem Jiříkem mamince narodila předčasně. Při porodu Elišce praskla cévka v mozku, došlo ke krvácení do mozku nejvyššího stupně. V hlavičce má zavedený shunt, který odvádí mozkomíšní mok do bříška. Elišky diagnózy zní dětská mozková obrna, hydrocefalus, epilepsie, zraková vada CVI, spastická forma kvadruparézy. Eliška nechodí,nesedí, sama se nenají a je plenkovaná, ale i přesto všechno je to veselá, velmi společenská slečna, která rozdává lidem radost. Je to takové naše sluníčko. V 18 letech musela přestat chodit do své oblíbené školy a byla z toho velmi smutná. Rodiče hledali školu, kam by mohla chodit, ale bohužel nebyla žádná možnost. Našli tedy stacionář, kam Eliška momentálně dochází, a je tam velmi šťastná a chtěla by tam být každý den. Stacionář se ale platí a není v silách rodičů ho ufinancovat. Proto se rodina obrátila na nás.

Příspěvek byl poskytnut na financování pobytu v denním stacionáři po dobu pěti měsíců.

Verunka se narodila s Marfanovým syndromem. Je to veselá holčička, ráda chodí do školky, které si zatím moc neužila kvůli častým nemocem.Má velmi špatný zrak (mínus 25 dioptrií). Nosí kontaktní čočky a na to ještě brýle. Je po operaci očí, která měla zamezit zhoršení vady zraku. Dále má těžkou deformitu páteře. Je po několika operacích páteře, musí nosit ortézu na tělíčko. Ve svých skoro 7 letech již prodělala dvě operace srdce. Na podzimu roku 2022 podstoupila dvě těžké operace. Verunka má ještě mladšího brášku Dominika (4 roky). Ten byl od bohužel kvůli dlouhé hospitalizaci odloučen.

Verunka se chystá v srpnu do lázní do Teplic nad Bečvou. Ráda by, aby bráška jel taky, ale jeho pobyt by už nebyl hrazený zdravotní pojišťovnou.

 Příspěvek byl poskytnut na financování lázeňského pobytu pro brášku Dominika.

Kristýnce je 22 měsíců. Už v těhotenství lékaři diagnostikovali genetickou vadu mikrodelece 16. chromozomu. Tato vada má za následek opožděný psychomotorický vývoj. Kristýnka se už jako miminko chovala nestandardně. Dlouho nezvedala hlavičku, pozdě začala pást koníčky, na bříško se začala přetáčet až v 9. měsících. Kristýnka dosud nechodí. Leze a stoupá si. Tato vada se projevuje i u řeči. Kristýnka žvatlá, ze slov říká máma, občas táta, baba, papa. V rámci této diagnózy se mohou projevit další závažné zdravotní komplikace jako epilepsie, sklon k obezitě, cysty na mozku, lehká až střední mentální retardace.

V květnu tohoto roku bylo Kristýnce ve FN Plzeň zjištěno velmi nízké množství bílé mozkové hmoty. Lékaři mluvili i o leukodystrofii, ale ta se dosud nepotvrdila. Aby se Kristýnky zdravotní stav nadále zlepšoval, hradí rodina celkem nákladné terapie jako ergoterapie, fyzioterapie a hipoterapie, které mají na Kristýnku velmi pozitivní vliv.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení ortopedických podložek.

Veronika je dívenka, která má poruchu růstu - achondroplazii, a s tím spojené další zdravotní potíže. Před dvěma lety podstoupila operaci nohou, která je měla srovnat a pomoct se stabilnějším postojem a chůzí. Dlouhodobě navštěvuje lázně z důvodu bortící se páteře, která klesá a prohýbá se do písmene D. Často je unavená nedojde příliš daleko, a proto používá na delší trasy invalidní vozík. Osobní auto je nutné k její přepravě a k přepravě invalidního vozíku - lékaři, lázně, rehabilitace, logopedie... Verunce v roce 2019 zemřela maminka, a tak tatínek zůstal se třemi dětmi sám. Navíc i on sám je v invalidním důchodu.

Příspěvek byl poskytnut na financování letního dětského tábora.

Kateřina Hulínová je samoživitelkou 4 děti. Nejstarší syn Tomáš má 15 let, trpí plicní apnoí a navštěvuje 9. ročník základní školy. Další syn je Štefan (12 let), který navštěvuje 5. ročník základní školy. Předposlední je dcera Tereza (10 let), která chodí do 3. třídy základní školy. Nejmladší člen má 4 měsíce a jmenuje se Christian. Christian byl neplánované a vlastně hlavně nečekané dítě. Při porodu nejmladší dcery bylo mamince řečeno, že další děti mít nemůže. Když cca před rokem začala mít strašné bolesti břicha, bylo ji řečeno že se nachází ve 4. měsíci těhotenství. Byla sice samoživitelka 3 dětí, ale měla práci a dokázala se o děti vždy postarat i bez muže. Chodila dál do práce, i když byla těhotná. Sice už jen na DPP, ale pracovala. V cca 5. měsíci těhotenství nastaly komplikace. Přišla o práci a musela zůstat doma. Zkusila zajít na úřad Prahy 9 a zažádat o dávky státní sociální podpory a dávky hmotné nouze.

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení dluhu na energiích.

"Lojzíku, spolu to dokážeme!" To je věta, kterou Lojzík za svůj malý život slyšel od maminky s taťkou už mnohokrát. Je mu dva a půl roku a má dětskou mozkovou obrnu. Ale taky silnou vůli a vytrvalost. A dva fajn brášky, kteří mu se vším pomáhají a moc mu fandí. Aby jednou mohl chodit, běhat, mluvit a prostě si užívat všech radostí života, potřebuje několikrát ročně absolvovat intenzivní neurorehabilitační pobyt. Dále dochází do snoezelenu a na hiporehabilitace.

Příspěvek byl použit na financování hiporehabilitací.

Pavla s Pavlem jsou spolu 36 let... Život jim do cesty nekladl žádné překážky, celé dlouhé roky neměli žádné těžkosti a životem i s dětmi proplouvali jak peříčko. Dcery vystudovaly a obě se vydaly do světa. Manželé si pořídili dům a věnovali se hlavně sami sobě. Cestovali, užívali si života a radovali se z něj. Měli a mají radost ze dvou vnoučat..... V zimě 2023, když byli na návštěvě u dcery, Pavel začal občas vyslovovat špatně písmenka.... Protože předtím dost zhubnul (začal o sebe víc pečovat, upravil stravu a denně jezdil na kole), mysleli si, že došlo k propadu tváří nebo poklesu patra a toto je následek. Po novém roce, v průběhu ledna a února 2024 se řeč zhoršovala. Měli strach, zda se nejedná o nějaký problém mozku, lékař ho poslal na magnetickou rezonanci i CT a výsledky dopadly výborně. To si všichni oddechli a na chvíli to pustili z hlavy. V březnu je přijel navštívit synovec, který tou dobou dokončoval studium medicíny a Pavlova řeč ho překvapila. Domluvil tedy okamžitě konzultaci a hospitalizaci na neurologii a tady poprvé zazněla obava z diagnózy ALS.... Rozjel se kolotoč vyšetření, konzilií, konzultací...a koncem října byla definitivně stanovena diagnoza ALS... Momentálně mají podanou žádost o ID, Pavlovi se výrazně zhoršila chůze, začínají problémy s pohybem rukou a řeč je srozumitelná s velkými obtížemi.

Příspěvek byl poskytnut na financování terapií Feldenkraisovy metody.

Ondra se narodil v roce 2003. Od narození měl opožděný psychomotorický vývoj. Jeho zdravotní stav se zhoršil po epileptických záchvatech, které prodělal mezi prvním a druhým rokem . Ve čtyřech letech proběhla diagnostika, kde se potvrdilo, že Ondra trpí svalovou dystrofii (Lgmda2a). K jeho těžké nemoci se přidružil těžký autismus a OCD. Chůze se věkem zhoršuje, svaly ochabují. V současné době je Ondra závislý na invalidním vozíku a pomoci svých rodičů. Jeho zdravotní stav nemá dobré vyhlídky. Léky na pozastavení prognózy prozatím nejsou.

Příspěvek byl poskytnut na financování dílčí částky za přídavný motor k mechanickému vozíčku.

Lucinka je téměř 16letá dívka s těžkým mentálním postižením a autistickými rysy. Od narození se potýká s hypotonii, má plagiovalgozní kotníky. V současné době je na úrovní 3letého dítěte. Nemluví, komunikuje neverbálně, nosí celodenně plenky. Do roku 2019 byla vyživována přes PEG.
Navštěvuje neurologickou ambulanci pro epilepsii a psychomotoricky vývoj, dále ortopedii, endokrinologii, oční kliniku kvůli strabismu, osteologickou ambulanci kvůli osteoporóze. Lucinka navštěvuje autistickou speciální školu ve Znojmě, kam dochází denně. Vzhledem k postiženi dolních končetin používá speciální kočárek s pevnými zády, neboť delší trasy jsou pro ní náročné.

Již několikrát absolvovala rehabilitační pobyt v Sanatoriu Klímkovice. Lázeňská péče velmi Lucince pomohla a měla výborný vliv na její pohybový aparát.

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení  pobytu a stravy pro maminku jako doprovod v Sanatoriu Klímkovice.

Maminka malé Amálie je nevidomá a bohužel byla u Amálky po porodu zjištěna vrozená vada - atrézie jícnu, která způsobuje mnoho zdravotních komplikací. Péče vyžaduje neustálé sledování zdravotního stavu, zejména saturace kyslíku v krvi a tepové frekvence. Pro zajištění bezpečí a klidného monitorování zdravotních parametrů potřebuje Amálka Owlet Smart Sock 3 – chytrou ponožku. Tato speciální ponožka umožní okamžitě reagovat na jakékoli komplikace a zajistí větší bezpečí v každodenním životě. 

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení senzorického čidla.