Komu už jsme pomohli

Syn v září 2022 spolkl nešťastnou náhodou knoflíkovou baterku, ta mu poleptala jícen a způsobila parézu hlasivek. Jícen byl popálen s kruhovou jizvou, ihned po vyndání baterie dostal syn PEG a byl plně krmen pouze do PEGu. Díky logopedické terapii se po roce a půl podařilo jej rozjíst, dokonce natolik, že v současnosti jí sám ústy, ale musíme chodit na pravidelné dilatace jícnu. Ovšem pár dní po zmíněné nehodě se zjistilo, že mu baterka popálila také zvratný nerv, který ovládá hlasivky a měl je nehybné, nebyl schopný sám dýchat a byla mu akutně operována tracheostomie. Nyní žijeme s tracheostomií již rok a tři čtvrtě a hlasivky mají mírný pohyb, ale na sundání tracheostomie to není, prognózy jsou nejisté, nikdo nedokáže říct zda se mu hlasivky rozhýbou a v jakém rozsahu. My stále věříme, že co nejvíce, aby mohl žít bez tracheostomie. Alfrédíček potřebuje chodit na neuro-fyzio terapie, které mu mohou pomoci s rozhýbáváním hlasivek, ty jsou však poměrně nákladné. 

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení neurorehabilitací.

Příspěvek byl poskytnut na úhradu terapií Feldenkraisovy metody.

Maminka Azhibayeva Lazzat má 4 děti - 3 dcery a jednoho syna. Do České Republiky se s manželem přistěhovali v roce 2006 z Kazachstánu. Bydleli nejprve v Havířově, poté se přistěhovali do Ústí nad Labem. S manželem mají vystudované vysoké školy, ale ani jeden z nich nepracuje v oboru. Manžel je veterinář, ale vzhledem k tomu, že vysokoškolský diplom mu zde nebyl uznán, si udělal svářečské zkoušky a pracuje jako svářeč nedaleko Ústí nad Labem. Maminka pracovat nemůže, jelikož syn Umar potřebuje nepřetržitou péči. Umar má diagnózu PAS a 4. stupeň závislosti na péči. Narodil koncem října 2009 jako zdravé miminko. Do dvou let rostl, učil se a uměl všechno, co děti v tomto věku dělají: říkal máma, táta, jménem volal na sestry. Rád si čmáral a na procházkách ukazoval a pojmenovával auta a autobusy. Často si kopal do míče s tátou, a lidé si dělali legraci, že z něj určitě bude fotbalista. Pak přišel regres.

Nyní je Umarovi 14 let a vůbec nemluví. Potřebuje pomoc při sebeobsluze, neumí si říct, co chce a co se mu nelíbí. Neumí vyjádřit , že ho něco bolí. Rodiče tak vlastně neví, s čím a jak mu mohou pomoci. Umar se tím pádem dostává do afektů, což je problém doma i ve škole. Snaží se mu co nejvíce věnovat a dbát rad a pokynů terapeutů, kteří s Umarem pracovali a pracují. V bytě vyčlenili jednu místnost, do které z ušetřených peněz zakoupili trampolínu, variabilní oblouk a na stěnu nechali udělat žebřiny. Ve speciální škole, kde aktuálně navštěvuje 7. třídu, byl obrovský problém v tom, že nejvíc času trávil v leže na koberci. Díky radám pchycholožky, která se zabývá ABA terapií, a díky ABA kurzům, se podařilo v průběhu posledního roku naučit Umara sedět u stolu a poskládat jednoduché vkládačky. Tato metoda by mohla pomoci zlepšit život Umarovi i celé rodině. Bohužel je tato terapie finančně náročná a proto se rodiče rozhodli požádat o pomoc.

Příspěvek byl poskytnut na úhradu terapií ABA metody.

Kubík je dítě s DMO, Mowat Wilsonovo syndromem, epilepsií a těžkou mentální retardací. Kubík má těžkou skoliózu, která zhoršuje jeho zdravotní stav. Kubík by měl jít na operaci, ale operace v jeho zdravotním stavu není možná. Operace a následná péče po operaci je velmi složitá a náročná a Kubík by nezvládl pooperační klidový režim. Kubík je vybaven korzetem, který mu drží správné nastavení páteře, ale Kubík korzet netoleruje. Odmítá si ho nechat nasadit, a je velmi neklidný a rozrušený. Negativní emoce u Kubíka vyvolávají epileptický záchvat, který zhoršuje jeho stav, i velmi často dojde opět ke zhoršení skoliózy, které se poté velmi těžko znovu napravuje. Kubíkovi byl proto vybrán VakuForm Ergozáda, který bude vsazen do vozíku, kde Kubík tráví hodně času, například i ve školním prostředí. VakuForm se vytvaruje dle jeho individuálních potřeb a podpoří tím ergonomický sed a nedojde ke zhoršování skoliózy. Vakuform je pro Kubíka vhodnou variantou, neomezuje ho v pohybu, ale funguje jako terapeutická pomůcka. V oblasti hrubé motoriky Kubík ujde s dopomocí velmi krátké vzdálenosti, sám se pohybuje lezením po 4, Kubík potřebuje dopomoc s přesuny na vozík i z lůžka. Kubík je v oblasti ADL plně závislý na pomoci druhé osoby. Kubík je velmi fixován na matku, která mu věnuje veškerou možnou péči, i přesto že sama má zdravotní potíže. Maminka Kubíka je onkologická pacientka, a péče o Kubíka je pro ni velmi náročná, ale i přesto mu věnuje 100% péči a zajišťuje všechny Kubíkovo potřeby. Péče o Kubíka je velmi náročná a složitá. Matka ho dováží pravidelně na fyzioterapie, ergoterapie i na další možná vyšetření. VakuForm je pro Kubíka jedinou možností, aby se jeho zdravotní stav dále nezhoršil a podpořilo se správné nastavení páteře, a zároveň ho neomezovala v pohybu, který Kubík vyžaduje.

Příspěvek byl poskytnut na pořízení VakuFormu.

Mé jméno je Kateřina Hulínová a jsem maminka samoživitelka 4 děti. Nejstarší syn Tomáš má 15 let, trpí plicní apnoe a navštěvuje 9. ročník základní školy. Další syn je Štefan (12 let), který navštěvuje 5. ročník základní školy. Předposlední je dcera Tereza (10 let), která chodí do 3. třídy základní školy. Náš nejmladší člen má 4 měsíce a jmenuje se Christian. Christian byl neplánované a vlastně hlavně nečekané dítě. Při porodu nejmladší dcery mi bylo řečeno že další děti mít nemohu. Když cca před rokem jsem začala mít strašné bolesti břicha, bylo mi řečeno že jsem ve 4. měsíci těhotenství, a že mám posledních pár dní na to jestli si miminko nechat nebo ne. Rozhodla jsem se pro to, že si ho nechám. V té době jsem ale ještě nevěděla, co nastane. Byla jsem sice samoživitelka 3 dětí, ale měla jsem práci a dokázala jsem se o děti vždy postarat i bez muže. Chodila jsem dál do práce, i když jsem byla těhotná. Sice už jen na DPP, ale pracovala. V cca 5. měsíci těhotenství mi nastaly komplikace. Přišla jsem o práci a musela zůstat doma. Zkusila jsem zajít na úřad Prahy 9 a zažádat si o dávky státní sociální podpory a dávky hmotné nouze. Vše jsem podala 1. 11. 2023 a doložila. I přes veškerou snahu jsem první dávku dostala až v lednu. Nastal problém s narůstajícím dluhem na nájemném. Majitel byl ale shovívavý a dal mi čas do konce května, abych vše zaplatila. Můj dluh činí 23.000 Kč.

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení dlužného nájemné.

Štěpán se se svým dvojčetem narodil předčasně v 31. tt, a je o 2 minuty starší než jeho sestra Beátka. Ač zvládl dobře všechny komplikace jako cystu na mozku, a těžkou poporodní asfyxii, je od malička výrazně opožděný ve vývoji. Neurologické poškození se začalo brzy projevovat ve všech oblastech včetně postižení nožiček. Štěpánek nemluvil a motoricky na tom nebyl dobře. Všeho se lekal, neustále plakal a objevila se chronická nespavost, kdy spal 3 hodiny denně.

V 1, 5 letech pojala neuroložka podezření na autismus. S diagnózou se čekalo do 2,5 let, kdy bylo čím dál více vidět, že má jasné rysy autismu, což se následně potvrdilo. Problém se začal objevovat již v 1,5 letech a diagnóza autismu byla stanovena ve 2,5 letech. Štěpánek potřebuje každodenní péči a dopomoc v běžných situací. Tím, že nemluví, je jediná možná komunikace z jeho strany pomocí VOKS (výměnný obrázkový komunikační systém). Problém bývá i v MHD, kdy ho mohou do afektu dostat lidé, zvonění tramvaje, hlasitá mluva. Štěpánek v 8 letech stále nemluví a celkově je na úrovni 3letého dítěte. K autismu, těžké mentální retardaci se přidružila DMO nervové soustavy, která způsobuje, že chodí po špičkách a došlo ke zkrácení Achilovek a svalů. Chodí na intenzivní fyzioterapie, v lednu bude mít konzultaci s rakouským výrobcem ortéz na každodenní nošení ortéz, které umějí vyrobit jen ve Vídni.

 Příspěvek byl poskytnut na financování odlehčovací služby.

Paní Jana je maminka samoživiteĺka. Od roku 2010 se pohybuje pomocí invalidního vozíku, jelikož po pádu z výšky má poškozenou krční, hrudní a bederní páteř. Mícha je z 80 % porušena v oblasti L1. Maminka nás požádala o úhradu na nový vozíček, jelikož původní již dosloužil.

Příspěvek byl poskytnut na úhradu doplatku za mechanický vozíček.

Vašík Vašíkův životní příběh se začal psát před šesti lety, kdy přišel předčasně na svět a my se od té chvíle učili přijímat zcela nový běh života… Až do dne porodu bylo vše v pořádku a bez komplikací. Během porodu se však Vašíkovi nedařilo dobře, po narození musel být kříšen a záhy převezen na neonatol. JIP. První týdny byly plné obav a strachu, protože nikdo z nás netušil, jakým směrem se bude Vašíkův osud ubírat. Na JIP došlo k několika komplikacím, ale po čase se Vašíkův stav stabilizoval. Po cca třech týdnech a opakovaných vyšetřeních se začalo na ultrazvukovém vyšetření mozku ukazovat poškození kolem mozkových komor a s tím spojené první diagnózy a pesimistická vyjádření lékařů. Brzy byla Vašíkovi diagnostikována DMO s postižením všech končetin – spastická kvadruparéza. Zhruba v pěti měsících přišly první epileptické záchvaty a eeg odhalilo tzv. katastrofální epilepsii – Westův syndrom. Léky nezabíraly, proto Vašík podstoupil třítýdenní hospitalizaci v Thomayer. nemocnici, kde se podařilo dostat nejhorší záchvaty pod kontrolu. Jeho vývoj ale zcela stagnoval a dodnes se moc neposunul. Magnetická rezonance nakonec prokázala rozsáhlé poškození mozku a projevily se další přidružené problémy – jako je špatný zrak (CVI), horší sluch, příjem potravy apod. Vašík má také hlubokou mentální retardaci, která bohužel nemalou měrou přispívá k velmi pomalému vývoji. Vašík je momentálně šestiletý klučina, ale stále na úrovni kojence. Jeho nejvyšší dovedností je přetočení ze zad na bříško… Přestože denně cvičíme, pravidelně navštěvujeme fyzioterapii, hipoterapii, ergoterapii, logopedii apod., jeho posun je minimální. V souvislosti s motorickým obrazem se již projevují významné deformity hrudníku a skolióza zad. Vašík se neudrží v sedu, a i přes zajištění polohy pomocí různých pelot, pásů, či vest – se jeho tělíčko nemá šanci udržet v rovině a hroutí se do stran. 

Příspěvek byl poskytnut na úhradu doplatku na speciální rehabilitační kočárek.

Eliška je šestiletá holčička, která se narodila předčasně, ve 26. týdnu těhotenství, s váhou 850 gramů. Krátce po narození se dostavily komplikace, jejichž následky si Eliška ponese do konce života. Měla krvácení do mozku, díky čemuž vznikl hydrocefalus. Ve spojitosti s hydrocefalem podstoupila Eliška již 15 operací (zavedený VP-shunt a jeho revize). Prodělala meningitidu a bronchopulmonální dysplazii. Byla jí diagnostikována mj. dětská mozková obrna, kombinované postižení a epilepsie. Ačkoliv jí osud staví do života mnoho překážek, je to velká bojovnice, která nic nevzdává. Ve čtyřech letech se naučila lézt po čtyřech, s pomocí udělá i pár kroků. Sama se zatím nepostaví, ale věříme, že i to jednou přijde.

Příspěvek byl poskytnut na fzakoupení speciálního rehabilitačního kočárku.

Naše dcera Anička se narodila na podzim roku 2019 na první pohled jako zdravé miminko. Během několika měsíců od narození se objevily potíže s příjmem potravy a neprospíváním. Četná vyšetření v Brně i Praze potvrdila diagnózu - izolovaný COX10 deficit. Je to velmi vzácné genetické mitochondriální onemocnění (7. zdokumentovaný případ na světě), přidružených diagnóz má ale víc. Zdravotní stav Aničky se rapidně zhoršil koncem února 2022, kdy nám před očima doslova „vadla“ a na plánované kontrole jsme se dozvěděli, že už nastaly změny i na ledvinách a srdci a že jí zůstává pár měsíců života a prognóza je fatální. Přestala zcela jíst a pít a lékaři jí ve Fakultní nemocnici v Brně museli zavést výživovou sondu, tzv. PEG. Onemocnění také výrazně zasáhlo do motoriky, kdy Anička v průběhu dvou týdnů ztratila schopnost chůze, sedu i držení hlavy. Vytratila se řeč a výrazně se narušila jemná motorika…stala se ležákem. Mentálně však odpovídala a odpovídá svému věku, takže nemožnost samostatného pohybu a ztráty řeči nesla velmi těžce. Do dnešního dne jsme díky rehabilitacím, různé stimulaci, hipoterapii a pravidelným lékařským kontrolám zaznamenali určité drobné zlepšení v jemné motorice (udrží tužku, drobný předmět, občas si ho i předá mezi rukama) i hrubé motorice (sama se otočí na boky i na břicho, udrží hlavičku vsedě v zdravotní židličce). Za poslední měsíce začala opět vokalizovat a dokáže říct pár slov (tata, teta, deda, kde je, ne). Pořád si udržuje skvělý sociální kontakt, má ráda společnost a snaží se komunikovat ukazováním na předměty. Správně nastavená medikace jí ulevuje od spasmů a bolesti, což taky zvyšuje její radost z každého dne a tím pádem i životní úroveň.

Příspěvek byl poskytnut na financování individuálních neurorehabilitací.

Anička je usměvavá, čtyřletá holčička, která žije se svou maminkou, tatínkem a o dva roky starším bráškou v Ústí nad Labem. Už když byla u maminky v bříšku, tak lékaři objevili, že má vážnou vadu srdce. Ovšem díky dnešní medicíně, se tento problém dal řešit operací. Aničku tedy krátce po narození čekal neodkladný zákrok, bez něhož by nepřežila. Ještě před tím však podstoupila maminka odběr plodové vody, aby se potvrdilo, že tato vada nesouvisí ještě s nějakou genetickou poruchou. Testy vyšly naprosto v pořádku, tak se rodina těšila na příchod dalšího člena rodiny. Anička se narodila jako donošené miminko císařským řezem v Praze v Motolské nemocnici, kde byla ihned po porodu převezena na dětské kardio centrum. Čtvrtý den jejího života podstoupila náročnou operaci srdce, která se úspěšně povedla, za což maminka nepřestane být lékařům vděčná. A po téměř dvou týdnech se Anička konečně dostala domů. Jizva se hojila dobře, srdíčko pracovalo jak mělo, veškerá medikace se postupně vysazovala. Vypadalo to, že se konečně rodina může těšit z relativně zdravého děťátka. Jak ale běžel čas, bylo vidět, že Anička se nevyvíjí tak, jako jiné děti. V půl roce totiž ještě ani nepásla koníky. Tudíž nastalo to nekonečné běhání po doktorech a cvičení Vojtovi metody……Anička začala samostatně chodit ve 2,5 letech. A to již rodiče věděli, že jejich holčička není jako ostatní zdravé děti. Nic si nenamlouvali. Proto je ani moc nepřekvapil výsledek genetických testů, které se prováděli o něco detailněji, než jaké byly v těhotenství. Anička má vzácné genetické onemocnění, které bylo objeveno teprve nedávno a nazývá se MED13L (Asadollahi-Rauch syndrom). A jak je na tom Anička nyní? Ve svých čtyřech letech samostatně chodí, ale pouze po rovných plochách a se specifickým postojem, jinak vyžaduje chodit za ruku. Neumí chodit po schodech, ujde jen velmi krátkou vzdálenost, tudíž je často vozena v kočárku. Nemluví ani nehláskuje, nerozumí, komunikuje velmi omezeně. Nehraje si s hračkami, má velmi špatnou jemnou motoriku. Je plně plenována. Jí minimálně a to jen mixovanou stravu, jelikož má problém s kousáním a polykáním. Její hlavní strava jsou dětské nutridrinky, časem se ale asi nevyhne PEGu, tedy krmením umělé výživy sondou rovnou do žaludku. Podle psycholožky je Anička na hranici těžké mentální retardace spolu s prvky autismu. Srdíčko po operaci funguje, ale nejspíše se ještě jedné operace v dospělosti nevyhne. Přesto je Anička šťastné dítě, které umí dávat radost. Spolu s maminkou jezdí do lázní, navštěvují různé specialisty a odborníky, kteří se snaží Aničku posunou dál. Pomalými krůčky se snaží rodina hlavně o to, aby se jim dohromady žilo co nejlépe.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení rehabilitačního kočárku.

 Někdy od dětství zažijeme více bolesti než je možné unést, ať již psychické, fyzické nebo obojí. Důležité je ovšem nevzdat se, bojovat a hledat cesty pro život, který jednou chci mít. A já vím, že díky pomoci, zjišťuji, že svět může být bezpečné místo, lidé kolem mě nejsou hrozbou a já mám v sobě více síly než si umím představit. Díky Vaší pomoci můžu dělat kroky na své cestě.

Příspěvek byl poskytnut na koupi zátěžové deky a úhradu psychoterapií.

Dvacetiletá Viktorka žije se mnou – mámou Jolanou a desetiletým bráškou Vítkem. A taky s genetickou vadou a Aicardi Goutieres syndromem, kvůli kterému nechodí ani nesedí, nedrží hlavu ani nemůže ovládat ruce. I přes to se ráda směje, koupe se v bazénu nebo jezdí na procházky. I když je Viktorka bojovnice, celodenní péče o ni je náročná, mámu navíc potřebuje i Vítek. Viktorka není jako jiné dvacetileté holky. Nestuduje, nebaví se s přáteli, nechodí na koncerty. Zdravotní problémy se u ní vyskytly už před narozením a jakmile vykoukla na svět, diagnózy se na ni začaly jen sypat. Tou nejzásadnější je vzácný Aicardi Goutieres syndrom – dlouhou dobu byla dokonce jediná nositelka tohoto onemocnění v Česku. Viky nemluví a mentálně je na úrovni miminka, má tracheostomii a krmím ji sondou. To ale neznamená, že si nedokáže užívat života po svém. Potřebuje k tomu však mít stále někoho při ruce. Aicardi Goutieres syndrom je vzácné onemocnění, které nejčastěji postihuje mozek a způsobuje závažné intelektuální a fyzické problémy. Prognóza dožití se u tohoto onemocnění většinou pohybuje kolem 4 let. Že je Viky stále s námi, je tak trochu zázrak, křehký a vzácný. Moc bych si přála, aby si mohla užívat co nejkvalitnějšího života, dokud to půjde.


Příspěvek byl poskytnut na úhradu servisu zvedacího a asistenčního systému.

Když maminka Martina čekala druhé miminko, nic nenasvědčovalo tomu, že by po porodu mohlo dojít ke zjištění závažného onemocnění.Celé těhotenství probíhalo naprosto v pořádku. Čtrnáct dní po poroduzjistila paní pediatrička u Gabrielky potíže se srdcem. Na prohlídce ve FN Motol bylo zjištěno vážné onemocnění kardiomyopatie, které se nedá léčit, a jediný možný způsob je transplantace srdce.

Gabrielka musela být uvedena do umělého spánku a tři a půl měsíce byla napojena na různé podpory. Naštěstí se našel vhodný dárce a Gabrielka dostala nové srdce. I přesto, že transplantace není úplně vyléčení, je hlavní, že žije. Je potřeba dbát na čistotu prostředí, a proto nás rodina požádala o pomoc se zakoupením výkonného vysavače. 

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení výkonného vysavače.

Vašík Vašíkův životní příběh se začal psát před šesti lety, kdy přišel předčasně na svět a my se od té chvíle učili přijímat zcela nový běh života… Až do dne porodu bylo vše v pořádku a bez komplikací. Během porodu se však Vašíkovi nedařilo dobře, po narození musel být kříšen a záhy převezen na neonatol. JIP. První týdny byly plné obav a strachu, protože nikdo z nás netušil, jakým směrem se bude Vašíkův osud ubírat. Na JIP došlo k několika komplikacím, ale po čase se Vašíkův stav stabilizoval. Po cca třech týdnech a opakovaných vyšetřeních se začalo na ultrazvukovém vyšetření mozku ukazovat poškození kolem mozkových komor a s tím spojené první diagnózy a pesimistická vyjádření lékařů. Brzy byla Vašíkovi diagnostikována DMO s postižením všech končetin – spastická kvadruparéza. Zhruba v pěti měsících přišly první epileptické záchvaty a eeg odhalilo tzv. katastrofální epilepsii – Westův syndrom. Léky nezabíraly, proto Vašík podstoupil třítýdenní hospitalizaci v Thomayer. nemocnici, kde se podařilo dostat nejhorší záchvaty pod kontrolu. Jeho vývoj ale zcela stagnoval a dodnes se moc neposunul. Magnetická rezonance nakonec prokázala rozsáhlé poškození mozku a projevily se další přidružené problémy – jako je špatný zrak (CVI), horší sluch, příjem potravy apod. Vašík má také hlubokou mentální retardaci, která bohužel nemalou měrou přispívá k velmi pomalému vývoji. Vašík je momentálně šestiletý klučina, ale stále na úrovni kojence. Jeho nejvyšší dovedností je přetočení ze zad na bříško… Přestože denně cvičíme, pravidelně navštěvujeme fyzioterapii, hipoterapii, ergoterapii, logopedii apod., jeho posun je minimální. V souvislosti s motorickým obrazem se již projevují významné deformity hrudníku a skolióza zad. Vašík se neudrží v sedu, a i přes zajištění polohy pomocí různých pelot, pásů, či vest – se jeho tělíčko nemá šanci udržet v rovině a hroutí se do stran. Díky pomoci Padajících hvězd můžeme Vašíkovi dopřát pomůcku, která zajistí správné zafixování kyčlí, trupu, žeber a následně i bederní oblasti, což velmi pomůže a zkvalitní Vašíkův život – jeho každodenní polohování v sedu i lehu. 

Příspěvek byl poskytnut na úhradu VakuFormu.

Maminka pěti synů, Irena je vdova. Z pěti dětí jsou 3 vážně nemocné, trpí neurofibromatozou, nejhůř je na tom 11lety Matýsek, který dochází na onkologii do Motola. Má velké množství nádorů, které mu způsobují inteznivní bolest, musí brát hodně léků. Má mentální retardaci a aspergerův syndrom, je po třech operacích hlavy, nádorů, pro velkou únavu a bolesti jezdí v kočárku. O trochu lépe je na tom devítiletý Šimonek, má epilepsii, autisticke rysy, ADHD, astma a nádory, které začínají růst. Nejlépe je na tom šestnáctiletý Marek, který má těžký ADHA s agresivními projevy. Neurofibromy jen malinko. Maminka se o všechny děti stará sama, což je velmi náročné, jak psychicky, fyzicky ale i finančně. Proto žádá o pomoc se zaplacením školních obědů.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení pračky se sušičkou, a úhradu nedoplatku za elektřinu.

Maminka je samoživitelka, která od 12/2022 pečuje o syna (20 měsíců), který se nachází ve vigilním kómatu. Ve vigilním kómatu se ocitl po rozpojení shuntu. Příspěvek na péči byl podán 01/2023, ovšem doposud není vyjádření. Maminka má na měsíc 20 000 korun. Hodně věcí potřebuje maminka vyřizovat přes email, ale nemá nyní k dispozici funkční notebook a mobil je prasklý a nefunguje, jak by měl.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení logopedických pomůcek.

V květnu 2022 nás srazil na přechodu taxikář. Dodnes si vybavuji, jak jsem ležela pod autem a prožívala bezmoc, myslela jsem, že já i moje tehdy 10měsíční dcera Mariana zemřeme. Mariana byla pár dní v nemocnici. Já jsem zde zůstala o několik dní déle s krvácením do mozku a zlomeninami. Netušila jsem, že pravé peklo teprve poznám. Vždy jsem byla silná žena, která zvládla svoji rodinu zajistit. Po nehodě jsem se přestala poznávat. Nikdy jsem nezažila úzkosti a nevěděla jsem, co se děje. Rozvinula se u mě postratumatická stresová porucha. Z nemocnice jsem odešla bez kontaktu na koho se můžu obrátit, kdybych měla potíže. Nevěděla jsem, co mám dělat. Svět se mi omezil, zůstala jsem uvězněná ve vlastní mysli. Rozjely se deprese a agorafobie, až od 01/23 mě nakontaktovali na Centrum duševního zdraví, kde se mi začalo dostávat odborné pomoci. V únoru 2023 náhle zemřel otec mojí 16náctileté dcery Karolíny, v březnu 2023 Mariance diagnostikovali JIA. Dle doporučení lékaře nemohla dál navštěvovat dětskou skupinu, kam chodila, když jsem měla psychoterapie. Ovšem dát výpověď z dětské skupiny bylo nemožné a muselo se hradit vše až do konce smlouvy. Deprese a agorafobie ovlivnily moji mysl, je pro mě těžké něco psát, vyplňovat nebo se soustředit. I tento příběh píšu s pomocí pracovnice. Marianka má ještě kožní potíže a asi i Crohnovu chorobu. Chodíme do nemocnice, ovšem potřebuji asistenci jelikož z důvodů agorafobie je pro mě cesta téměř nemožná. Trpím dále na migrény, bolesti zad a další potíže. Nemoc nás dostala do dluhové pasti. Karolína se aspoň dostala na svoji vysněnou školu, ale nemám na to ani zaplatit školné. Státní příspěvky se teprve schvalují. Náš příjem je 17tisíc měsíčně a nájem stojí 22 tisíc měsíčně. Vaši nadaci bych moc chtěla požádat o pomoc s úhradou dluhu za dětskou skupinku, pomoct s úhradou doplatku za vodu cca 10 000Kč a pokud by byla možnost, i když vím, že již je to moc také s doplatkem za školné pro 1.semestr a to 6 000Kč. Veřejnou sbírku zatím využít nechci skrze Karolínu, je pro ni velmi těžké zveřejnit náš příběh. Zatím se nesrovnala s tím, že otce ztratila fyzicky a mě ztratila psychicky.

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení školného a školkovného.

Maminka je samoživitelka, která od 12/2022 pečuje o syna (20 měsíců), který se nachází ve vigilním kómatu. Ve vigilním kómatu se ocitl po rozpojení shuntu. Příspěvek na péči byl podán 01/2023, ovšem doposud není vyjádření. Maminka má na měsíc 20 000 korun. Hodně věcí potřebuje maminka vyřizovat přes email, ale nemá nyní k dispozici funkční notebook a mobil je prasklý a nefunguje, jak by měl.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení mobilního telefonu, notebooku a tiskárny.

Dominik je téměř 8letý chlapec s autismem, který má svůj svět. Je zcela neverbální. Neji normální pevnou stravu a tak je maminka nucena kupovat drahou nutriční výživu ve formě nutridrinku. S Dominikem žijí od jeho narození sami a tak je pro ně velmi náročné hradit tuto mléčnou stravu. Žijí pouze z dávek od státu. Když uhradí Dominikovu stravu, chybí finance hned někde jinde, např. na úhradu poplatku za bydlení apod.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení speciální nutriční výživy.