Komu už jsme pomohli

Eliška je šestiletá holčička, která se narodila předčasně, ve 26. týdnu těhotenství, s váhou 850 gramů. Krátce po narození se dostavily komplikace, jejichž následky si Eliška ponese do konce života. Měla krvácení do mozku, díky čemuž vznikl hydrocefalus. Ve spojitosti s hydrocefalem podstoupila Eliška již 15 operací (zavedený VP-shunt a jeho revize). Prodělala meningitidu a bronchopulmonální dysplazii. Byla jí diagnostikována mj. dětská mozková obrna, kombinované postižení a epilepsie. Ačkoliv jí osud staví do života mnoho překážek, je to velká bojovnice, která nic nevzdává. Ve čtyřech letech se naučila lézt po čtyřech, s pomocí udělá i pár kroků. Sama se zatím nepostaví, ale věříme, že i to jednou přijde.

Příspěvek byl poskytnut na fzakoupení speciálního rehabilitačního kočárku..

Naše dcera Anička se narodila na podzim roku 2019 na první pohled jako zdravé miminko. Během několika měsíců od narození se objevily potíže s příjmem potravy a neprospíváním. Četná vyšetření v Brně i Praze potvrdila diagnózu - izolovaný COX10 deficit. Je to velmi vzácné genetické mitochondriální onemocnění (7. zdokumentovaný případ na světě), přidružených diagnóz má ale víc. Zdravotní stav Aničky se rapidně zhoršil koncem února 2022, kdy nám před očima doslova „vadla“ a na plánované kontrole jsme se dozvěděli, že už nastaly změny i na ledvinách a srdci a že jí zůstává pár měsíců života a prognóza je fatální. Přestala zcela jíst a pít a lékaři jí ve Fakultní nemocnici v Brně museli zavést výživovou sondu, tzv. PEG. Onemocnění také výrazně zasáhlo do motoriky, kdy Anička v průběhu dvou týdnů ztratila schopnost chůze, sedu i držení hlavy. Vytratila se řeč a výrazně se narušila jemná motorika…stala se ležákem. Mentálně však odpovídala a odpovídá svému věku, takže nemožnost samostatného pohybu a ztráty řeči nesla velmi těžce. Do dnešního dne jsme díky rehabilitacím, různé stimulaci, hipoterapii a pravidelným lékařským kontrolám zaznamenali určité drobné zlepšení v jemné motorice (udrží tužku, drobný předmět, občas si ho i předá mezi rukama) i hrubé motorice (sama se otočí na boky i na břicho, udrží hlavičku vsedě v zdravotní židličce). Za poslední měsíce začala opět vokalizovat a dokáže říct pár slov (tata, teta, deda, kde je, ne). Pořád si udržuje skvělý sociální kontakt, má ráda společnost a snaží se komunikovat ukazováním na předměty. Správně nastavená medikace jí ulevuje od spasmů a bolesti, což taky zvyšuje její radost z každého dne a tím pádem i životní úroveň.

Příspěvek byl poskytnut na financování individuálních neurorehabilitací.

Anička je usměvavá, čtyřletá holčička, která žije se svou maminkou, tatínkem a o dva roky starším bráškou v Ústí nad Labem. Už když byla u maminky v bříšku, tak lékaři objevili, že má vážnou vadu srdce. Ovšem díky dnešní medicíně, se tento problém dal řešit operací. Aničku tedy krátce po narození čekal neodkladný zákrok, bez něhož by nepřežila. Ještě před tím však podstoupila maminka odběr plodové vody, aby se potvrdilo, že tato vada nesouvisí ještě s nějakou genetickou poruchou. Testy vyšly naprosto v pořádku, tak se rodina těšila na příchod dalšího člena rodiny. Anička se narodila jako donošené miminko císařským řezem v Praze v Motolské nemocnici, kde byla ihned po porodu převezena na dětské kardio centrum. Čtvrtý den jejího života podstoupila náročnou operaci srdce, která se úspěšně povedla, za což maminka nepřestane být lékařům vděčná. A po téměř dvou týdnech se Anička konečně dostala domů. Jizva se hojila dobře, srdíčko pracovalo jak mělo, veškerá medikace se postupně vysazovala. Vypadalo to, že se konečně rodina může těšit z relativně zdravého děťátka. Jak ale běžel čas, bylo vidět, že Anička se nevyvíjí tak, jako jiné děti. V půl roce totiž ještě ani nepásla koníky. Tudíž nastalo to nekonečné běhání po doktorech a cvičení Vojtovi metody……Anička začala samostatně chodit ve 2,5 letech. A to již rodiče věděli, že jejich holčička není jako ostatní zdravé děti. Nic si nenamlouvali. Proto je ani moc nepřekvapil výsledek genetických testů, které se prováděli o něco detailněji, než jaké byly v těhotenství. Anička má vzácné genetické onemocnění, které bylo objeveno teprve nedávno a nazývá se MED13L (Asadollahi-Rauch syndrom). A jak je na tom Anička nyní? Ve svých čtyřech letech samostatně chodí, ale pouze po rovných plochách a se specifickým postojem, jinak vyžaduje chodit za ruku. Neumí chodit po schodech, ujde jen velmi krátkou vzdálenost, tudíž je často vozena v kočárku. Nemluví ani nehláskuje, nerozumí, komunikuje velmi omezeně. Nehraje si s hračkami, má velmi špatnou jemnou motoriku. Je plně plenována. Jí minimálně a to jen mixovanou stravu, jelikož má problém s kousáním a polykáním. Její hlavní strava jsou dětské nutridrinky, časem se ale asi nevyhne PEGu, tedy krmením umělé výživy sondou rovnou do žaludku. Podle psycholožky je Anička na hranici těžké mentální retardace spolu s prvky autismu. Srdíčko po operaci funguje, ale nejspíše se ještě jedné operace v dospělosti nevyhne. Přesto je Anička šťastné dítě, které umí dávat radost. Spolu s maminkou jezdí do lázní, navštěvují různé specialisty a odborníky, kteří se snaží Aničku posunou dál. Pomalými krůčky se snaží rodina hlavně o to, aby se jim dohromady žilo co nejlépe.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení rehabilitačního kočárku.

Maminka pěti synů, Irena je vdova. Z pěti dětí jsou 3 vážně nemocné, trpí neurofibromatozou, nejhůř je na tom 11lety Matýsek, který dochází na onkologii do Motola. Má velké množství nádorů, které mu způsobují inteznivní bolest, musí brát hodně léků. Má mentální retardaci a aspergerův syndrom, je po třech operacích hlavy, nádorů, pro velkou únavu a bolesti jezdí v kočárku. O trochu lépe je na tom devítiletý Šimonek, má epilepsii, autisticke rysy, ADHD, astma a nádory, které začínají růst. Nejlépe je na tom šestnáctiletý Marek, který má těžký ADHA s agresivními projevy. Neurofibromy jen malinko. Maminka se o všechny děti stará sama, což je velmi náročné, jak psychicky, fyzicky ale i finančně. Proto žádá o pomoc se zaplacením školních obědů.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení pračky se sušičkou, a úhradu nedoplatku za elektřinu.

Maminka je samoživitelka, která od 12/2022 pečuje o syna (20 měsíců), který se nachází ve vigilním kómatu. Ve vigilním kómatu se ocitl po rozpojení shuntu. Příspěvek na péči byl podán 01/2023, ovšem doposud není vyjádření. Maminka má na měsíc 20 000 korun. Hodně věcí potřebuje maminka vyřizovat přes email, ale nemá nyní k dispozici funkční notebook a mobil je prasklý a nefunguje, jak by měl.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení logopedických pomůcek.

V květnu 2022 nás srazil na přechodu taxikář. Dodnes si vybavuji, jak jsem ležela pod autem a prožívala bezmoc, myslela jsem, že já i moje tehdy 10měsíční dcera Mariana zemřeme. Mariana byla pár dní v nemocnici. Já jsem zde zůstala o několik dní déle s krvácením do mozku a zlomeninami. Netušila jsem, že pravé peklo teprve poznám. Vždy jsem byla silná žena, která zvládla svoji rodinu zajistit. Po nehodě jsem se přestala poznávat. Nikdy jsem nezažila úzkosti a nevěděla jsem, co se děje. Rozvinula se u mě postratumatická stresová porucha. Z nemocnice jsem odešla bez kontaktu na koho se můžu obrátit, kdybych měla potíže. Nevěděla jsem, co mám dělat. Svět se mi omezil, zůstala jsem uvězněná ve vlastní mysli. Rozjely se deprese a agorafobie, až od 01/23 mě nakontaktovali na Centrum duševního zdraví, kde se mi začalo dostávat odborné pomoci. V únoru 2023 náhle zemřel otec mojí 16náctileté dcery Karolíny, v březnu 2023 Mariance diagnostikovali JIA. Dle doporučení lékaře nemohla dál navštěvovat dětskou skupinu, kam chodila, když jsem měla psychoterapie. Ovšem dát výpověď z dětské skupiny bylo nemožné a muselo se hradit vše až do konce smlouvy. Deprese a agorafobie ovlivnily moji mysl, je pro mě těžké něco psát, vyplňovat nebo se soustředit. I tento příběh píšu s pomocí pracovnice. Marianka má ještě kožní potíže a asi i Crohnovu chorobu. Chodíme do nemocnice, ovšem potřebuji asistenci jelikož z důvodů agorafobie je pro mě cesta téměř nemožná. Trpím dále na migrény, bolesti zad a další potíže. Nemoc nás dostala do dluhové pasti. Karolína se aspoň dostala na svoji vysněnou školu, ale nemám na to ani zaplatit školné. Státní příspěvky se teprve schvalují. Náš příjem je 17tisíc měsíčně a nájem stojí 22 tisíc měsíčně. Vaši nadaci bych moc chtěla požádat o pomoc s úhradou dluhu za dětskou skupinku, pomoct s úhradou doplatku za vodu cca 10 000Kč a pokud by byla možnost, i když vím, že již je to moc také s doplatkem za školné pro 1.semestr a to 6 000Kč. Veřejnou sbírku zatím využít nechci skrze Karolínu, je pro ni velmi těžké zveřejnit náš příběh. Zatím se nesrovnala s tím, že otce ztratila fyzicky a mě ztratila psychicky.

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení školného..

Maminka je samoživitelka, která od 12/2022 pečuje o syna (20 měsíců), který se nachází ve vigilním kómatu. Ve vigilním kómatu se ocitl po rozpojení shuntu. Příspěvek na péči byl podán 01/2023, ovšem doposud není vyjádření. Maminka má na měsíc 20 000 korun. Hodně věcí potřebuje maminka vyřizovat přes email, ale nemá nyní k dispozici funkční notebook a mobil je prasklý a nefunguje, jak by měl.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení mobilního telefonu, notebooku a tiskárny.

Dominik je téměř 8letý chlapec s autismem, který má svůj svět. Je zcela neverbální. Neji normální pevnou stravu a tak je maminka nucena kupovat drahou nutriční výživu ve formě nutridrinku. S Dominikem žijí od jeho narození sami a tak je pro ně velmi náročné hradit tuto mléčnou stravu. Žijí pouze z dávek od státu. Když uhradí Dominikovu stravu, chybí finance hned někde jinde, např. na úhradu poplatku za bydlení apod.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení speciální nutriční výživy.

Eva je s dcerkou sama, otec není uveden v RL, proto výživné nepobírá. Má příležitostnou pomoc rodičů, ale bohužel jí je čím dál tím méně. Oba jsou již důchodového věku a maminka je navíc po těžké autonehodě. Pracuje na DPČ jako administrativní pracovník, bydlíme v nájmu v Praze. Ráda by si našla práci i na HPP, ale dcerka často marodí, tak je to zatím téměř nemožné. Z tohoto důvodu jim pojišťovna schválila pro dceru v srpnu 3 týdenní ozdravný pobyt ve Špindlerově Mlýně. Bohužel jako její doprovod pobyt maminka hrazen nemá. 

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení doprovodu v dětské léčebně.

Paní Marta přišla do ČR z Ukrajiny se svým partnerem a 2,5 letým synem. Na Ukrajině žila v oblasti zasažené válkou a ve velmi chudých poměrech. Nikdy nedostala od nikoho dárek, ví co je hlad, neměla možnost chodit do školy. Přesto je velmi chytrá a učenlivá. Do dětské nemocnice se dostala na hospitalizaci se svým synem, který m potíže s jídlem po prožitém psychickém traumatu. Paní Marta byla dlouhodobě týraná svým partnerem, který ji bil téměř za vše. Jelikož nemá nikoho, neměla kam odejít, komu říct o pomoc. Před pár týdny paní Martu partner zbil takovým způsobem, že skončila v nemocnici s rozdrcenými lícními kosti. V současné době je na partnera podáno trestní oznámení. Mezitím, co přijela policie, tak stihl vybrat peníze z účtu, vyhodit všechny věci. Nebyl vzat do vazby. Nyní odjel do Norska. Paní Martě vyhrožuje. Paní Marta nemá věci, má na účtu jen 19Kč a jelikož nezvládla být v bytě, kde k napadení došlo (dostala zde opravdu silné panické ataky), ukončili ji utečenecký pobyt a nemá nárok na nic, ani na korunu. Nyní se pro paní Martu zařizuje azylový dům pro oběti domácího násilí. Paní Marta by si potřebovala nakoupit: - spodní prádlo, pyžamo, kalhoty, tričko, šortky a boty - pro syna to samé - telefon nejlevnější Samsung, aby mohla zařizovat věci po telefonu, ten současný byl při napadení rozbitý a zvládne občas vytočit číslo jenom - dámské potřeby, kartáček na zuby, pastu - základní jídlo.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení mobilního telefonu.

"Lojzíku, spolu to dokážeme!" To je věta, kterou Lojzík za svůj malý život slyšel od maminky s taťkou už mnohokrát. Je mu dva a půl roku a má dětskou mozkovou obrnu. Ale taky silnou vůli a vytrvalost. A dva fajn brášky, kteří mu se vším pomáhají a moc mu fandí. Aby jednou mohl chodit, běhat, mluvit a prostě si užívat všech radostí života, potřebuje několikrát ročně absolvovat intenzivní neurorehabilitační pobyt. Bohužel tyto velmi účinné terapie nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a jsou mimo finanční možnosti běžné rodiny. Proto se rodina obrátila s žádostí o pomoc na nás.

Příspěvek byl použit na pořízení rehabilitačního kočárku.

Jsme čtyřčlenná rodina, máme syna Kubíka (8 let) a Honzíka (5,5 roku). Bohužel se po druhém roce u Honzíka začalo projevovat opoždění vývoje. Řešit jsme to začali až po jeho třetích narozeninách, kdy rady typu "to dožene" nebo "je to kluk a ti jsou vždy pomalejší" nám nestačili. Velmi nám pomohl kontakt s NAUTIS a jejich raná péče. Honzík má problémy s hrubou i jemnou motorikou, s řečí jsme někde na úrovni kolem tří let. Porozumění je velmi omezené a s tím jsou spojené i komunikační potíže. Honzík se aktuálně zlepšuje v komunikaci i sociálních interakcích. Navštěvuje běžnou MŠ, kde má asistenta pedagoga a je tam spokojený. Snažíme se všemožně podpořit Honzíkův rozvoj, aby byl jednou schopen zapojit se do běžného a plnohodnotného života. Začátkem tohoto roku byla potvrzena naše obava a Honzíkovy byla diagnostikována porucha autistického spektra. Starší bráška Kubík ještě úplně nerozumí tomu, proč je Honzík jiný. Zatím se nám snad daří "nešidit" v pozornosti a aktivitách ani jeho a aktuálně je Kubík zapojen do podpůrné skupiny sourozenců s PAS, kde se pod vedením zkušených terapeutů mohou vypovídat ze svých pocitů ohledně svých "jiných" sourozenců. Přestože nemáme úplně malé příjmy, tak je vše velmi finančně i časově náročné. Splácíme hypotéku na byt, ve kterém žijeme a další na byt, ve kterém žije manželova maminka, která by jinak skončila na ubytovně. Veškeré aktivity, které Honzíkovi velmi pomáhají a které je zároveň schopen akceptovat se aktuálně pohybují cenou kolem 40 tis za pololetí. Manžel pracuje ve školství a já bohužel nemohu pracovat na plný úvazek. Péče o syna mi to nedovoluje. I přesto mám nyní tři zaměstnání, které nevyžadují pravidelnou docházku a pevné hodiny, abychom zvládli vše ufinancovat. Velmi ráda bych synovi dopřála častější ergoterapie, tak aby je mohl navštěvovat alespoň 1x za týden. Doplatek za jednu terapii je 590 Kč, za rok tedy 30.680,-. Myslím, že po pravidelné lázeňské péči jsou právě ergoterapie ty, které Honzíkovi pomáhají nejvíce. Za pomoc bychom byli velmi vděční.

 Příspěvek byl poskytnut na úhradu ergoterapií po dobu jednoho roku.

Aničce a je 22 let. Od malička se věnuje sportu. Přes volejbal, Judo, atletiku nebo třeba i hokej, se dostala k cyklistice. V šestnácti letech si zkusila pár XC závodů a postupně propadala i dalším cyklistickým disciplínám. Není kolo, které by jí nebavilo, ale nejvíce jí baví létat vzduchem a sjíždět skály. Minulý rok začala jezdit enduro, ale protože ráda zkouší nové věci, přihlásila se i na dva závody v downhillu. Tímto způsobem se dostala i k fourcrossu. Podařilo se ji vyhrát jeden z nejznámějších závodů této disciplíny. To byl pro ni signál zúčastnit se i dalších světových. To ale ještě nevěděla, že to pro ni skončí tak nešťastně.

Ve Val di Sole při jednom svěťáku ošklivě spadla. Z místa jí odvezl vrtulník do nemocnice v Trentu. Operace trvala přes sedm hodin. Anička měla  rozdrcené dva obratle a zlomená čtyři žebra. Jedno z nich propíchlo plíce a tak byla týden na dýchacích přístrojích. Při tomto úrazu zároveň od pasu dolů ochrnula. Doktor ji sdělil, že nemá poškozenou míchu, ale je tam otok, který jí utlačuje. Následně byla převezena do Motola v Praze. Po dvou týdnech, kdy kolovala po všech možných odděleních, nakonec doputovala na spinální jednotku, kde začali konečně s rozhýbáváním. Po měsíci Aničce ošetřující doktoři oznámili, že už nebude chodit.

Tuto zprávu čekala již dřív, ale stejně jí to dostalo. Začala si v duchu říkat: „Tohle není konec!” Anička chce být nadále aktivní a sportovat, jen k tomu potřebuje pravidelně rehabilitovat. Její kamarád ji doporučil fitness na Slovensku, kde zároveň mají program pro vozíčkáře a metody, které jinde v Evropě nenajdete. Jela to tedy zkusit a byla velice překvapená. Je důležité cvičit pravidelně, ale tento pobyt a cvičení nejsou placeny pojišťovnou. Proto nás Anička požádala o pomoc.

 Příspěvek byl poskytnut na úhradu třítýdenního rehabilitačního pobytu na Slovensku.

Evě je 14 let. Bydlí s rodinou – rodiči a dvěma bratry v České republice na základě dlouhodobého pobytu již několik let. Oba rodiče jsou výdělečně činní. Původem rodina pochází z Ruska. Maminka žádala v tomto roce o trvalý pobyt. Pro šikanu ve škole měla Eva dlouhodobě distanční výuku. Eva se od května tohoto roku nachází v nemocnici v apalickém stavu po poškození mozku s podezřením, že se jednalo o suicidální pokus.

Eva je ležící a zcela závislá na pomoci druhé osoby. Má zabezpečeno dýchání skrz tracheostomickou kanylu a potřebuje odsávání z této kanyly, je živena PEGem. Vyžaduje maximální nepřetržitou ošetřovatelskou péči, je u ní nutná intenzivní rehabilitace, ergoterapie, logopedie. Do přiznání trvalého pobytu má Eva nárok pouze na zdravotní pojištění poskytované soukromou zdravotní pojišťovnou. Tato zdravotní pojišťovna odmítá hradit zdravotní péči v nemocnici s odůvodněním, že si Eva způsobila svůj stav sama. Rodině tím vznikl dluh za zdravotní péči, který se pohybuje okolo 1,5 milionu korun. Rodina se snaží situaci řešit vlastními silami.

 Příspěvek byl poskytnut na zakoupení zdravotních pomůcek pro tracheostomi a na financování zdravotních a pečovatelských služeb.

Verunka se narodila s Marfanovým syndromem. Je to veselá holčička, ráda chodí do školky, které si zatím moc neužila kvůli častým nemocem.Má velmi špatný zrak (mínus 25 dioptrií). Nosí kontaktní čočky a na to ještě brýle. Je po operaci očí, která měla zamezit zhoršení vady zraku. Dále má těžkou deformitu páteře. Je po několika operacích páteře, musí nosit ortézu na tělíčko. Ve svých skoro 7 letech již prodělala dvě operace srdce. Na podzimu roku 2022 podstoupila dvě těžké operace. Verunka má ještě mladšího brášku Dominika (4 roky). Ten byl od bohužel kvůli dlouhé hospitalizaci odloučen.

Verunka se chystá koncem dubna 2023 do lázní do Teplic nad Bečvou. Ráda by, aby bráška jel taky, ale jeho pobyt by už nebyl hrazený zdravotní pojišťovnou.

 Příspěvek byl poskytnut na financování lázeňského pobytu pro brášku Dominika.

Rayan je osmiměsíční chlapec, který má syndrom krátkého střeva - parenterální výživu. Z Fakultní nemocnice byl propuštěn v lednu 2023, maminka se nyní o syna stará v domácím prostředí, nicméně jeho zdravotní stav vyžaduje neustálé lékařské kontroly na specializoavaných pracovištích. Ryan je po opakovaných operačních zákrocích střev, zajištěn choan- stomií. Rodinná situace je poměrně komplikovaná. Otec s rodinou nežije,  o syna projevuje zájem pouze občas.

Rodina čerpá příspěvek od Nadace Dobrý Anděl, další příjem jsou alimenty na starší dceru. Aktuálně jiné příjmy rodina nemá. Matka v ČR pracuje 17 let, pobírala peněžitou pomoc v mateřství, která však již skončila. Je podána žádost o rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Dosud proces není u konce a může trvat řadu týdnů až měsíců. Úřad požaduje stále dokládat důkazní prostředky o biologickém otci atd. Přesto zatím není možné příspěvky přiznat, úřad po mamince žádá doložit čestné prohlášení a důkazní prostředky, že s nimi biologický otec nežije v jedné domácnosti. Momentálně rodina nemá na úhradu zdravotního materiálu.

 Příspěvek byl poskytnut na zakoupení zdravotního materiálu pro stomii.

Štěpán se se svým dvojčetem narodil předčasně v 31. tt, a je o 2 minuty starší než jeho sestra Beátka. Ač zvládl dobře všechny komplikace jako cystu na mozku, a těžkou poporodní asfyxii, je od malička výrazně opožděný ve vývoji. Neurologické poškození se začalo brzy projevovat ve všech oblastech včetně postižení nožiček. Štěpánek nemluvil a motoricky na tom nebyl dobře. Všeho se lekal, neustále plakal a objevila se chronická nespavost, kdy spal 3 hodiny denně.

V 1, 5 letech pojala neuroložka podezření na autismus. S diagnózou se čekalo do 2,5 let, kdy bylo čím dál více vidět, že má jasné rysy autismu, což se následně potvrdilo. Problém se začal objevovat již v 1,5 letech a diagnóza autismu byla stanovena ve 2,5 letech. Štěpánek potřebuje každodenní péči a dopomoc v běžných situací. Tím, že nemluví, je jediná možná komunikace z jeho strany pomocí VOKS (výměnný obrázkový komunikační systém). Problém bývá i v MHD, kdy ho mohou do afektu dostat lidé, zvonění tramvaje, hlasitá mluva. Štěpánek v 8 letech stále nemluví a celkově je na úrovni 3letého dítěte. K autismu, těžké mentální retardaci se přidružila DMO nervové soustavy, která způsobuje, že chodí po špičkách a došlo ke zkrácení Achilovek a svalů. Chodí na intenzivní fyzioterapie, v lednu bude mít konzultaci s rakouským výrobcem ortéz na každodenní nošení ortéz, které umějí vyrobit jen ve Vídni.

 Příspěvek byl poskytnut na částečné zafinancování ortéz od společnosti Pohlig.

Kateřina se narodila v dubnu roku 2000 s mnoha vrozenými vadami. Od svého narození bojuje o zlepšení svého zdravotního stavu a co nejvíce možného začlenění do společnosti.
Chodí pomocí francouzských holí. Diagnózy, které se již nezmění, jsou syndrom kauzální regrese, Tetheres lord syndrom, malformace C, Th, L páteře a žeber, hypertrofie, Pes planus sin., planovalgus dx.

V roce 2018 podstoupila zatím poslední velkou operaci kontingentní apendikovezikostomii, která jí výrazně ulehčila částečnou soběstačnost. Nezbytnou součástí života je např. spaní na ortopedické matraci, každoroční pořizování nových francouzských holí s měsíční výměnou madel a špuntů a speciální ortopedická obuv.

 Příspěvek byl poskytnut na zakoupení francouzských holí, madel a špuntů.

Od narození dcery (4 roky) je paní Petra samoživitelka bez výživného. Otec dcery není uveden v rodném listě a dceru nikdy neviděl. Žije mimo EU a tak nemůže vymáhat náhradní výživné. Momentálně se nachází ve vazbě, a je tedy zcela nemožné získat jakékoli finance na podporu dcery. Z důvodu zhoršujícího se onemocnění - latentní tetanie - není maminka schopna plně pracovat a zajistit tak potřebný příjem. Je vedena na ÚP. Dceru denně vodí a vyzvedává ze školky, a flexibilní práci z domu zatím nenachází. V případě potřeby nemá ani hlídání, jelikož její rodina je velmi toxická a pomoci se od ní nedočká.

 Příspěvek byl poskytnut na výmalbu bytu a pořízení nového sporáku, jelikož původní dosloužil.

Andrea má zhoubný nádor jícnu s metastázami do jater. Vzhledem k jeho velikosti není operovatelný a navíc způsobuje opakované vnitřní krvácení do žaludku, proto je teď Andrea potřetí během měsíce hospitalizovaná, aktuálně na JIP. Krátký čas, který jí zbývá, tak nemůže trávit se svými blízkými, ale tráví ho po nemocnicích.

Andrea žije sama a potřebuje se mít z nemocnice kam vrátit, nájem a energie ale z neschopenky nezaplatí. Před nemocí měla dvě práce, aby pokryla své náklady. Bude potřeba zajistit vybavení pro paliativní péči a zaplatit za samotnou péči. Navíc má Andrea chronicky nemocného kocoura, který potřebuje veterinární vyšetření (rhinoskopie) a zákrok (oprava rozpadajícího se zubu), obojí v narkóze. Pomalu se mu poohlížíme po novém domově, až tu Andrea nebude, proto potřebujeme zopakovat testování na FIV.


Příspěvek byl poskytnut na uhrazení výdajů spojených s bydlením a péčí.