Komu už jsme pomohli, Strana 2

Eva je s dcerkou sama, otec není uveden v RL, proto výživné nepobírá. Má příležitostnou pomoc rodičů, ale bohužel jí je čím dál tím méně. Oba jsou již důchodového věku a maminka je navíc po těžké autonehodě. Pracuje na DPČ jako administrativní pracovník, bydlíme v nájmu v Praze. Ráda by si našla práci i na HPP, ale dcerka často marodí, tak je to zatím téměř nemožné. Z tohoto důvodu jim pojišťovna schválila pro dceru v srpnu 3 týdenní ozdravný pobyt ve Špindlerově Mlýně. Bohužel jako její doprovod pobyt maminka hrazen nemá. 

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení doprovodu v dětské léčebně.

Jáchymek je z dvojčat, má ještě o dva roky starší sestru. Jáchymek již prenatálně prodělal krvácení do mozku, má tedy dětskou mozkovou obrnu. Nyní mu bylo 6 let a začíná se speciálními ortézami i sám chodit, což je skvělá věc. Má triparézu, epilepsii, středně těžkou mentální retardaci, ortopedické vady, vývojovou dysfázii a celkové opoždění vývoje. Vše se učíme, vše je pomalé, ale jednou opravdu doufám, že bude schopen samostatného a šťastného života. Nevzdávám se a moc Vám děkuji za jeho podporu.

Příspěvek byl poskytnut na financování neurorehabilitací.

Paní Marta přišla do ČR z Ukrajiny se svým partnerem a 2,5 letým synem. Na Ukrajině žila v oblasti zasažené válkou a ve velmi chudých poměrech. Nikdy nedostala od nikoho dárek, ví co je hlad, neměla možnost chodit do školy. Přesto je velmi chytrá a učenlivá. Do dětské nemocnice se dostala na hospitalizaci se svým synem, který m potíže s jídlem po prožitém psychickém traumatu. Paní Marta byla dlouhodobě týraná svým partnerem, který ji bil téměř za vše. Jelikož nemá nikoho, neměla kam odejít, komu říct o pomoc. Před pár týdny paní Martu partner zbil takovým způsobem, že skončila v nemocnici s rozdrcenými lícními kosti. V současné době je na partnera podáno trestní oznámení. Mezitím, co přijela policie, tak stihl vybrat peníze z účtu, vyhodit všechny věci. Nebyl vzat do vazby. Nyní odjel do Norska. Paní Martě vyhrožuje. Paní Marta nemá věci, má na účtu jen 19Kč a jelikož nezvládla být v bytě, kde k napadení došlo (dostala zde opravdu silné panické ataky), ukončili ji utečenecký pobyt a nemá nárok na nic, ani na korunu. Nyní se pro paní Martu zařizuje azylový dům pro oběti domácího násilí. Paní Marta by si potřebovala nakoupit: - spodní prádlo, pyžamo, kalhoty, tričko, šortky a boty - pro syna to samé - telefon nejlevnější Samsung, aby mohla zařizovat věci po telefonu, ten současný byl při napadení rozbitý a zvládne občas vytočit číslo jenom - dámské potřeby, kartáček na zuby, pastu - základní jídlo.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení mobilního telefonu.

"Lojzíku, spolu to dokážeme!" To je věta, kterou Lojzík za svůj malý život slyšel od maminky s taťkou už mnohokrát. Je mu dva a půl roku a má dětskou mozkovou obrnu. Ale taky silnou vůli a vytrvalost. A dva fajn brášky, kteří mu se vším pomáhají a moc mu fandí. Aby jednou mohl chodit, běhat, mluvit a prostě si užívat všech radostí života, potřebuje několikrát ročně absolvovat intenzivní neurorehabilitační pobyt. Bohužel tyto velmi účinné terapie nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a jsou mimo finanční možnosti běžné rodiny. Proto se rodina obrátila s žádostí o pomoc na nás.

Příspěvek byl použit na pořízení rehabilitačního kočárku.

Jsme čtyřčlenná rodina, máme syna Kubíka (8 let) a Honzíka (5,5 roku). Bohužel se po druhém roce u Honzíka začalo projevovat opoždění vývoje. Řešit jsme to začali až po jeho třetích narozeninách, kdy rady typu "to dožene" nebo "je to kluk a ti jsou vždy pomalejší" nám nestačili. Velmi nám pomohl kontakt s NAUTIS a jejich raná péče. Honzík má problémy s hrubou i jemnou motorikou, s řečí jsme někde na úrovni kolem tří let. Porozumění je velmi omezené a s tím jsou spojené i komunikační potíže. Honzík se aktuálně zlepšuje v komunikaci i sociálních interakcích. Navštěvuje běžnou MŠ, kde má asistenta pedagoga a je tam spokojený. Snažíme se všemožně podpořit Honzíkův rozvoj, aby byl jednou schopen zapojit se do běžného a plnohodnotného života. Začátkem tohoto roku byla potvrzena naše obava a Honzíkovy byla diagnostikována porucha autistického spektra. Starší bráška Kubík ještě úplně nerozumí tomu, proč je Honzík jiný. Zatím se nám snad daří "nešidit" v pozornosti a aktivitách ani jeho a aktuálně je Kubík zapojen do podpůrné skupiny sourozenců s PAS, kde se pod vedením zkušených terapeutů mohou vypovídat ze svých pocitů ohledně svých "jiných" sourozenců. Přestože nemáme úplně malé příjmy, tak je vše velmi finančně i časově náročné. Splácíme hypotéku na byt, ve kterém žijeme a další na byt, ve kterém žije manželova maminka, která by jinak skončila na ubytovně. Veškeré aktivity, které Honzíkovi velmi pomáhají a které je zároveň schopen akceptovat se aktuálně pohybují cenou kolem 40 tis za pololetí. Manžel pracuje ve školství a já bohužel nemohu pracovat na plný úvazek. Péče o syna mi to nedovoluje. I přesto mám nyní tři zaměstnání, které nevyžadují pravidelnou docházku a pevné hodiny, abychom zvládli vše ufinancovat. Velmi ráda bych synovi dopřála častější ergoterapie, tak aby je mohl navštěvovat alespoň 1x za týden. Doplatek za jednu terapii je 590 Kč, za rok tedy 30.680,-. Myslím, že po pravidelné lázeňské péči jsou právě ergoterapie ty, které Honzíkovi pomáhají nejvíce. Za pomoc bychom byli velmi vděční.

 Příspěvek byl poskytnut na úhradu ergoterapií po dobu jednoho roku.

Aničce a je 22 let. Od malička se věnuje sportu. Přes volejbal, Judo, atletiku nebo třeba i hokej, se dostala k cyklistice. V šestnácti letech si zkusila pár XC závodů a postupně propadala i dalším cyklistickým disciplínám. Není kolo, které by jí nebavilo, ale nejvíce jí baví létat vzduchem a sjíždět skály. Minulý rok začala jezdit enduro, ale protože ráda zkouší nové věci, přihlásila se i na dva závody v downhillu. Tímto způsobem se dostala i k fourcrossu. Podařilo se ji vyhrát jeden z nejznámějších závodů této disciplíny. To byl pro ni signál zúčastnit se i dalších světových. To ale ještě nevěděla, že to pro ni skončí tak nešťastně.

Ve Val di Sole při jednom svěťáku ošklivě spadla. Z místa jí odvezl vrtulník do nemocnice v Trentu. Operace trvala přes sedm hodin. Anička měla  rozdrcené dva obratle a zlomená čtyři žebra. Jedno z nich propíchlo plíce a tak byla týden na dýchacích přístrojích. Při tomto úrazu zároveň od pasu dolů ochrnula. Doktor ji sdělil, že nemá poškozenou míchu, ale je tam otok, který jí utlačuje. Následně byla převezena do Motola v Praze. Po dvou týdnech, kdy kolovala po všech možných odděleních, nakonec doputovala na spinální jednotku, kde začali konečně s rozhýbáváním. Po měsíci Aničce ošetřující doktoři oznámili, že už nebude chodit.

Tuto zprávu čekala již dřív, ale stejně jí to dostalo. Začala si v duchu říkat: „Tohle není konec!” Anička chce být nadále aktivní a sportovat, jen k tomu potřebuje pravidelně rehabilitovat. Její kamarád ji doporučil fitness na Slovensku, kde zároveň mají program pro vozíčkáře a metody, které jinde v Evropě nenajdete. Jela to tedy zkusit a byla velice překvapená. Je důležité cvičit pravidelně, ale tento pobyt a cvičení nejsou placeny pojišťovnou. Proto nás Anička požádala o pomoc.

 Příspěvek byl poskytnut na úhradu třítýdenního rehabilitačního pobytu na Slovensku.

Evě je 14 let. Bydlí s rodinou – rodiči a dvěma bratry v České republice na základě dlouhodobého pobytu již několik let. Oba rodiče jsou výdělečně činní. Původem rodina pochází z Ruska. Maminka žádala v tomto roce o trvalý pobyt. Pro šikanu ve škole měla Eva dlouhodobě distanční výuku. Eva se od května tohoto roku nachází v nemocnici v apalickém stavu po poškození mozku s podezřením, že se jednalo o suicidální pokus.

Eva je ležící a zcela závislá na pomoci druhé osoby. Má zabezpečeno dýchání skrz tracheostomickou kanylu a potřebuje odsávání z této kanyly, je živena PEGem. Vyžaduje maximální nepřetržitou ošetřovatelskou péči, je u ní nutná intenzivní rehabilitace, ergoterapie, logopedie. Do přiznání trvalého pobytu má Eva nárok pouze na zdravotní pojištění poskytované soukromou zdravotní pojišťovnou. Tato zdravotní pojišťovna odmítá hradit zdravotní péči v nemocnici s odůvodněním, že si Eva způsobila svůj stav sama. Rodině tím vznikl dluh za zdravotní péči, který se pohybuje okolo 1,5 milionu korun. Rodina se snaží situaci řešit vlastními silami.

 Příspěvek byl poskytnut na zakoupení zdravotních pomůcek pro tracheostomi a na financování zdravotních a pečovatelských služeb.

Verunka se narodila s Marfanovým syndromem. Je to veselá holčička, ráda chodí do školky, které si zatím moc neužila kvůli častým nemocem.Má velmi špatný zrak (mínus 25 dioptrií). Nosí kontaktní čočky a na to ještě brýle. Je po operaci očí, která měla zamezit zhoršení vady zraku. Dále má těžkou deformitu páteře. Je po několika operacích páteře, musí nosit ortézu na tělíčko. Ve svých skoro 7 letech již prodělala dvě operace srdce. Na podzimu roku 2022 podstoupila dvě těžké operace. Verunka má ještě mladšího brášku Dominika (4 roky). Ten byl od bohužel kvůli dlouhé hospitalizaci odloučen.

Verunka se chystá koncem dubna 2023 do lázní do Teplic nad Bečvou. Ráda by, aby bráška jel taky, ale jeho pobyt by už nebyl hrazený zdravotní pojišťovnou.

 Příspěvek byl poskytnut na financování lázeňského pobytu pro brášku Dominika.

Rayan je osmiměsíční chlapec, který má syndrom krátkého střeva - parenterální výživu. Z Fakultní nemocnice byl propuštěn v lednu 2023, maminka se nyní o syna stará v domácím prostředí, nicméně jeho zdravotní stav vyžaduje neustálé lékařské kontroly na specializoavaných pracovištích. Ryan je po opakovaných operačních zákrocích střev, zajištěn choan- stomií. Rodinná situace je poměrně komplikovaná. Otec s rodinou nežije,  o syna projevuje zájem pouze občas.

Rodina čerpá příspěvek od Nadace Dobrý Anděl, další příjem jsou alimenty na starší dceru. Aktuálně jiné příjmy rodina nemá. Matka v ČR pracuje 17 let, pobírala peněžitou pomoc v mateřství, která však již skončila. Je podána žádost o rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Dosud proces není u konce a může trvat řadu týdnů až měsíců. Úřad požaduje stále dokládat důkazní prostředky o biologickém otci atd. Přesto zatím není možné příspěvky přiznat, úřad po mamince žádá doložit čestné prohlášení a důkazní prostředky, že s nimi biologický otec nežije v jedné domácnosti. Momentálně rodina nemá na úhradu zdravotního materiálu.

 Příspěvek byl poskytnut na zakoupení zdravotního materiálu pro stomii.

Štěpán se se svým dvojčetem narodil předčasně v 31. tt, a je o 2 minuty starší než jeho sestra Beátka. Ač zvládl dobře všechny komplikace jako cystu na mozku, a těžkou poporodní asfyxii, je od malička výrazně opožděný ve vývoji. Neurologické poškození se začalo brzy projevovat ve všech oblastech včetně postižení nožiček. Štěpánek nemluvil a motoricky na tom nebyl dobře. Všeho se lekal, neustále plakal a objevila se chronická nespavost, kdy spal 3 hodiny denně.

V 1, 5 letech pojala neuroložka podezření na autismus. S diagnózou se čekalo do 2,5 let, kdy bylo čím dál více vidět, že má jasné rysy autismu, což se následně potvrdilo. Problém se začal objevovat již v 1,5 letech a diagnóza autismu byla stanovena ve 2,5 letech. Štěpánek potřebuje každodenní péči a dopomoc v běžných situací. Tím, že nemluví, je jediná možná komunikace z jeho strany pomocí VOKS (výměnný obrázkový komunikační systém). Problém bývá i v MHD, kdy ho mohou do afektu dostat lidé, zvonění tramvaje, hlasitá mluva. Štěpánek v 8 letech stále nemluví a celkově je na úrovni 3letého dítěte. K autismu, těžké mentální retardaci se přidružila DMO nervové soustavy, která způsobuje, že chodí po špičkách a došlo ke zkrácení Achilovek a svalů. Chodí na intenzivní fyzioterapie, v lednu bude mít konzultaci s rakouským výrobcem ortéz na každodenní nošení ortéz, které umějí vyrobit jen ve Vídni.

 Příspěvek byl poskytnut na částečné zafinancování ortéz od společnosti Pohlig.

Kateřina se narodila v dubnu roku 2000 s mnoha vrozenými vadami. Od svého narození bojuje o zlepšení svého zdravotního stavu a co nejvíce možného začlenění do společnosti.
Chodí pomocí francouzských holí. Diagnózy, které se již nezmění, jsou syndrom kauzální regrese, Tetheres lord syndrom, malformace C, Th, L páteře a žeber, hypertrofie, Pes planus sin., planovalgus dx.

V roce 2018 podstoupila zatím poslední velkou operaci kontingentní apendikovezikostomii, která jí výrazně ulehčila částečnou soběstačnost. Nezbytnou součástí života je např. spaní na ortopedické matraci, každoroční pořizování nových francouzských holí s měsíční výměnou madel a špuntů a speciální ortopedická obuv.

 Příspěvek byl poskytnut na zakoupení francouzských holí, madel a špuntů.

Od narození dcery (4 roky) je paní Petra samoživitelka bez výživného. Otec dcery není uveden v rodném listě a dceru nikdy neviděl. Žije mimo EU a tak nemůže vymáhat náhradní výživné. Momentálně se nachází ve vazbě, a je tedy zcela nemožné získat jakékoli finance na podporu dcery. Z důvodu zhoršujícího se onemocnění - latentní tetanie - není maminka schopna plně pracovat a zajistit tak potřebný příjem. Je vedena na ÚP. Dceru denně vodí a vyzvedává ze školky, a flexibilní práci z domu zatím nenachází. V případě potřeby nemá ani hlídání, jelikož její rodina je velmi toxická a pomoci se od ní nedočká.

 Příspěvek byl poskytnut na výmalbu bytu a pořízení nového sporáku, jelikož původní dosloužil.

Andrea má zhoubný nádor jícnu s metastázami do jater. Vzhledem k jeho velikosti není operovatelný a navíc způsobuje opakované vnitřní krvácení do žaludku, proto je teď Andrea potřetí během měsíce hospitalizovaná, aktuálně na JIP. Krátký čas, který jí zbývá, tak nemůže trávit se svými blízkými, ale tráví ho po nemocnicích.

Andrea žije sama a potřebuje se mít z nemocnice kam vrátit, nájem a energie ale z neschopenky nezaplatí. Před nemocí měla dvě práce, aby pokryla své náklady. Bude potřeba zajistit vybavení pro paliativní péči a zaplatit za samotnou péči. Navíc má Andrea chronicky nemocného kocoura, který potřebuje veterinární vyšetření (rhinoskopie) a zákrok (oprava rozpadajícího se zubu), obojí v narkóze. Pomalu se mu poohlížíme po novém domově, až tu Andrea nebude, proto potřebujeme zopakovat testování na FIV.


Příspěvek byl poskytnut na uhrazení výdajů spojených s bydlením a péčí.

Lucinka je téměř 14letá dívka s těžkým mentálním postižením a autistickými rysy. Od narození se potýká s hypotonii, má plagiovalgozní kotníky. V současné době je na úrovní 3letého dítěte. Nemluví, komunikuje neverbálně, nosí celodenně plenky. Do roku 2019 byla vyživována přes PEG.
Navštěvuje neurologickou ambulanci pro epilepsii a psychomotoricky vývoj, dále ortopedii, endokrinologii, oční kliniku kvůli strabismu, osteologickou ambulanci kvůli osteoporóze.
Lucinka navštěvuje autistickou speciální školu ve Znojmě, kam dochází denně. Vzhledem k postiženi dolních končetin používá speciální kočárek s pevnými zády, neboť delší trasy jsou pro ní náročné.

Již 2x absolvovala rehabilitační pobyt v Sanatoriu Klímkovice (2021, 2022). Lázeňská péče velmi Lucince pomohla a měla výborný vliv na její pohybový aparát. Při posledním pobytu byl doporučen na příští pobyt v roce 2023 speciální program Reha-Motion, který se více zaměřuje na speciální procvičování a vyšší intenzitu.  Jelikož je maminka samoživitelka v invalidním důchodu a finanční situace neumožňuje částku zaplatit, požádala nás o příspěvek na čtyřtýdenní rehabilitační pobyt.

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení čtyřtýdenního rehabilitačního pobytu.

Rehabilitace Klubíčko s.r.o. je tým fyzioterapeutů a ergoterapeutů na dětské REHABILITACI KLUBÍČKO s.r.o v Krásném Březně v Ústí nad Labem. Rehabilitace vznikla v roce 2017 pod vedením paní doktorky Rennerové, která je dětský neurolog. Péče se snaží být komplexní, navazující a cílená na děti ve věku od 0 do 19 let různých diagnóz od opožděného vývoje či grafomotoriky, poruchy pozornosti až po těžká kombinovaná postižení. Tým se zaměřuje nejen na Vojtovu metodu (která pomáhá dětem v prvních měsících života), Bobath koncept, ale nově i na metodu senzorické integrace dle Ayres. Všechny tyto metody ovšem vyžadují odborné vzdělání a drahé kurzy či stáže. Také jsou potřebné různé drahé pomůcky.

Proto jsme byli osloveni s žádostí o finanční pomoc, aby tým mohl vybavit ordinace pomůckami, které budou klientům k prospěchu a budou je moci rozvíjet ve smyslovém vnímání, což jim následně ulehčí fungování v běžném životě.


Příspěvek byl pořízen na zakoupení pomůcek pro metodu senzorické integrace.

Vojtíšek se narodil akutním císařským řezem. Maminka i syn měli namále. Vojtíškovi přestávalo bít srdce, měl uzel na pupečníku a maminka měla preeklampsii. Časem se ukázalo, že porod měl své následky a Vojtíškovi byl ve 3 letech diagnostikován dětský autismus s těžkým mentálním postižením, což znamená, že jako již malý neměl oční kontakt, nikdy neopakoval, neukazoval, motorický vývoj byl velmi pomalý, začal chodit až ve 3 letech.

Zpočátku bylo pro rodinu velmi obtížné smířit se s budoucností a vývojem syna. Samozřejmě to mělo i velký vliv na druhého syna, který se těšil na brášku, jak ho bude učit fotbal, navádět a hrát si s ním. Péče je velmi náročná a 24hodinová. Vojta nezvládne sám vůbec nic. Nemluví, pokroky dělá, jen jsou velmi pomalé. Rodina vyzkoušela spousty terapií a alternativní léčby. Některé byly samozřejmě bohužel i podvodné. Dnes jezdí každý týden na senzorickou integraci a hippoterapii. Vojta dochází do speciální školy na dvě hodiny, protože to déle nezvládne. Také každý týden využívají stacionář, kde si užívá masáže, různé terapie. Rodiče se snaží naučit Vojtíška makaton, alternativní komunikaci.

Každým rokem se Vojta zlepšuje, je vnímavější, zlepšuje se i oční kontakt, dokáže si o něco i někdy říct, jen to jde velmi pomalu. Každý rok se snaží rodina o kyslíkovou komoru a delfínoterapii. Kromě terapií a stacionáře rodiče musí platit také doplňky stravy, didaktické pomůcky a také se snaží do budoucna synovi našetřit nějaké peníze, protože nikdo neví, co bude a nebude. 


Příspěvek byl poskytnut na uhrazení terapií, stacionáře a na zakoupení komunikátoru.

Robin se narodil v červenci 2008 v Brně. Chodí do 8. třídy ZŠ, má rád fotbal, jízdu na kole, přírodu, procházky s kamarády, cvičení, PC hry, historii, hudbu (RAP). V prosinci okolo Vánoc 2022 Robík onemocněl covidem, chřipkou typu B, měl těžký zápal plic, multiorgánové selhání, streptokoka pyogenes, který způsobil nekrózy, ischemii končetin a otravu krve. Měsíc a půl ležel na ARU v Dětské nemocnici v Brně, napojený na mimotělní oběh, dialýzu ledvin, měl plicní drén, zaintubován, veškerý monitoring životních funkcí a v umělém spánku. Jeho stav byl kritický. Bohužel Streptokok pyogenes Robinkovi způsobil těžké nekrózy na všech končetinách a bylo nutné provést amputace. Amputace byly provedeny na dolních končetinách v oblasti lýtek, na levé ruce byly amputovány dva prsty (malíček, prsteníček). Nekrózy způsobily i kožní defekty na obou pažích i dolních končetinách a podstoupil transplantaci kožních štěpů.

Po měsíci a půl pobytu na ARO byl Robin přeložen na odd. JIP a po třech týdnech následoval překlad na standardní oddělení, kde byl hospitalizován i s maminkou, která se o něj 24 hodin starala a pečovala. Pravidelně cvičí, podstupuje převazy, vyšetření, učí se a moc se těší, až se zase postaví na nohy, které mu vyrobí protetici. Čeká ho ještě dlouhá rehabilitace, lázně pro návrat do běžného života. Je šťastný a vděčný všem lékařům, sestřičkám, nadacím za podporu a záchranu svého života. V současné chvíli moc prosíme o pomoc s pořízením notebooku pro Robina, který by mu nejen zpříjemnil čas, ale hlavně pomohl také s možností se dál rozvíjet v oblasti IT a programování. Programování je jeho velkým snem.


Příspěvek byl poskytnut na zakoupení notebooku, který mu jednak zpříjemní čas, ale zejména se chce dále rozvíjet v oblasti IT a programování, které je jeho velkým snem.

Ninuška se narodila jako zdravé miminko, její vývoj byl běžný. Jen špatně spinkala a byla vybíravá v jídle. V roce říkala slova jako máma, táta, dělala zvuky zvířátek. Byla velmi usměvavá. Po prvních narozeninách si rodiče začali všímat odlišností. Ninuška si s nikým nechtěla hrát, chtěla být jen sama, nejevila zájem o děti které v jejich okolí byly, přestala se smát a mluvit, nenavazovala oční kontakt, neslyšela na jméno, přestala s rodiči jakkoliv komunikovat, spánek se zhoršil a za celý den a noc naspala maximálně 5 hodin. Když byli na kontrole v 18m, došlo jim, že je asi něco špatně.

Na doporučení začali rodiče shánět dětského psychologa, ale bohužel po covidu to byl nadlidský úkol. Po skoro roce se dostali k paní psycholožce, která je navedla, aby si sehnali ergoterapii, že se nejspíš jedná o opožděný vývoj. Dostali se k šikovné ergoterapeutce Barče Samochinové v Ústí nad Labem, která je odkázala na vyšetření k paní doktorce Rennerové na neurologii. Po celém kolečku vyšetření, které na doporučení z neurologie absolvovali, byla Ninušce na EEG zjištěna benigní myoklonie při usínání. Mezi tím se dostali i na vyšetření k dětské klinické psycholožce, která po třech sezeních uzavřela diagnózu dětský autismus v jejích třech letech.

S Ninou nadále rodiče pravidelně dochází na ergoterapii, logopedii a začali s terapií ABA, která je pro rodinu velmi finančně náročná. Museli absolvovat základní online kurz v částce 10.000 korun, a každá hodina terapie nyní vyjde na přibližně 600 Kč, a Nina musí absolvovat alespoň 8 hodin týdně, aby terapie nabrala správný význam. Nina je stále neverbální. Dorozumívá se pomocí ukazování, pár gest a zkouší pomocí kartiček, které Nina více přijímá v el. formě. Na doporučení psycholožky je Nina stále v domácí péči, protože ještě není připravena vstoupit do kolektivu vzhledem k omezené komunikaci a nezvládání běžných sociálních dovedností. 

Příspěvek byl použit na zakoupení iPadu, který disponuje aplikacemi pro nemluvící děti.

"Lojzíku, spolu to dokážeme!" To je věta, kterou Lojzík za svůj malý život slyšel od maminky s taťkou už mnohokrát. Je mu dva a půl roku a má dětskou mozkovou obrnu. Ale taky silnou vůli a vytrvalost. A dva fajn brášky, kteří mu se vším pomáhají a moc mu fandí. Aby jednou mohl chodit, běhat, mluvit a prostě si užívat všech radostí života, potřebuje několikrát ročně absolvovat intenzivní neurorehabilitační pobyt. Bohužel tyto velmi účinné terapie nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a jsou mimo finanční možnosti běžné rodiny. Proto se rodina obrátila s žádostí o pomoc na nás.

Příspěvek byl použit na úhradu neurorehabilitačního pobytu na Slovensku.

Toníčkovi byl diagnostikován Liang-Wang syndrom, vzácné onemocnění, které postihuje iontové kanály vápníku a draslíku, což se projevuje řadou různých symptomů. V důsledku okolností, které v loňském roce vedly k regresu a dvěma novým vstupům - tracheostomie a PEG/J, je nyní péče o něco náročnější. Táta Martin s ní pomáhá mamince Monice a musí trávit většinu času na OČR. Existuje řada věcí, které by tuto péči usnadnily. Například další ruce do péče, které by rodičům uvolnily kapacity na ekonomické, investigativní a další aktivity, vedoucí k hladšímu chodu domácnosti a snad i nalezení cesty k uzdravení skrze výzkum. Především pak ale zajištění kvality Toníčkova života. Též by pomohly i rehabilitace, terapie, lázně či speciální pomůcky.


Příspěvěk byl použit na zakoupení chůvičky a chytré ponožky, která monitoruje životní funkce.