Komu už jsme pomohli, Strana 2

Čtyřčlenná rodina z Křečkova - maminka, tatínek, šestiletá dcera Kristýnka a čtyřletý syn Filípek. Těhotenství s Filípkem probíhalo naprosto v pořádku. Nebyl žádný náznak toho, že by měl být postižený nebo cokoli jiného. První zlom přišel ve dvou měsících. Z ničeho nic se začal dusit. Okamžitě se jelo do nemocnice. Filípek měl tenkrát náběh na bronchitidu a pneumocystózu. Byl napojen na přístroje, dostal antibiotika a kortikoidy. Po týdnu se z toho dostal, ale tyto hospitalizace se opakovaly. A vždy to začalo tím, že dostal rýmu. Rýmu, která ho vyčerpala tak, že skončil zase v nemocnici napojený na přístroje a dostával vysoké dávky léků.

Na neurologii opakovaně tvrdili rodině, že je vše v pořádku. Že je to kluk, ti že jsou líní, a že to dožene. Rodičům to nedalo a přes známé se dostali ke specialistovi na neurologii do Prahy. Stačily odběry krve a Filipovi potvrdili velmi vzácné genetické onemocnění Phelan-Mcdermiduv syndrom, což je onemocnění , které má v České republice už jen jedno další dítě. Projevuje se celkovým opožděným vývojem, mentálním postižením různého stupně, autismem nebo autistickým chováním, epileptickými záchvaty, chybějícím nebo velmi opožděným vývojem řeči nebo dýchacími problémy. Když se rodiče dozvěděli od lékaře, že Filípek nebude chodit, že nebude mluvit, že bude trpět na bezpočet dalších nemocí a že může kdykoli umřít, obrátil se jim život vzhůru nohama.

Na klinice Astra podstupuje Filípek neurorehabilitace, logopedii a ergoterapii. Dále dochází na canisterapii, hipoterapii, chodí plavat, nově zkouší feldenkraisovu metodu. Navštěvuje zařízení Volno Kolín, které je přímo určeno pro děti s hendikepem, kde je v kontaktu s ostatními dětmi. Fílípek má spoustu aktivit, kterými se rodina snaží o to, aby ho udrželi aktivním. Jedno je totiž jasné. Musí chtít on sám. Filip je plně závislý na mamince. Potřebuje péči v každém směru 24 hodin denně . Nemluví, nechodí, má problémy s usínáním. Nosí plenky. Sám se nenají. Tatínek má dvě zaměstnání, aby nahradil příjem maminky. Společný volný čas pro rodinu prakticky neexistuje. Vše se musí přizpůsobit Filipovým potřebám a možnostem.

Příspěvek byl poskytnut na financování neurorehabilitací a ergoterapií po dobu dvou měsíců.

Sebastián je 3letý chlapec s rozsáhlým plicním postižením, chronickou bronchitidou, s bronchiektáziemi, tedy nevratně poškozenými průduškami zánětem, s významně sníženou funkční kapacitou plic. Kvůli poškození plic je v riziku opakovaných infekcí a častějších hospitalizací k antibiotické léčbě. Jediná možnost léčby je pravidelná dechová rehabilitace a inhalace, podání antibiotik. Chlapec se navíc nachází v těžké sociální situaci, byl odebrán z rodiny, protože v rodině docházelo k významnému zhoršení jeho zdravotního stavu, péče byla velmi špatná. Následně byl v dětském centru a nyní je nově v pěstounské péči. Od odebrání z rodiny se mu fyzicky daří daleko lépe, konečně je ve stabilizovaném stavu a prospívá. Pěstouni nemají k dispozici inhalátor a není možné ho nyní předepsat na pojišťovnu kvůli preskripčnímu omezení.

Příspěvek byl použit na zakoupení inhalátoru.

Příběh Lolinky začíná hned v prvních vteřinách jejího zrození. Po porodu byla resuscitovaná a ihned převezena na oddělení JIRP na Karlově, kde byla následně chlazená, aby se zabránilo poškození mozku. První dny byly velmi náročné a nikdo nevěděl, zda Lolinka bude vůbec žít a pokud ano, tak v jaké kvalitě se její život bude nadále vyvíjet. Po 5 týdnech hospitalizace byla s maminkou propuštěná domů. Byla jim doporučena Vojtova metoda, která pro Lolinku i maminku byla velmi traumatizující a tak se hledaly jiné možnosti. Maminka se snažila Lolinku podpořit v jejím vývoji a respektovat její tělo, tak aby měla na všechno čas a prostor, tak jak ona potřebovala. Objevila Feldenkraisovu metodu a terapeuta Jana Skovajsu, který se jako jeden z mála v České republice věnuje i dětem. Metoda učí Lolu v pohybu, nikam jí netlačí a plně respektuje to, na co je připravená. Na každou další terapii se těší a to je to nejdůležitější.
Díky podpoře NF Josefa a Olgy Řepkových může Lolinka pokračovat v dalších terapiích, čehož si maminka velmi váží.

Příspěvek byl použit na 10 individuálních terapií Feldenkraisovy metody.

Jonáškovi (4) byla v minulém roce diagnostikována porucha příjmu potravy, a z toho důvodu mu byl zavedený PEG. Dále se potýká se středně těžkou mentální retardací a atypickým dětským autismem. Pro maminku je to neskutečně fyzicky, psychicky a v neposlední řadě finančně náročné. Biologický otec Jonáška s rodinou nežije od těhotenství, kdy od něj maminka v 16. týdnu odešla. Komunikace probíhá pouze soudně. Jonášek normální  stravu přijímat nechce, a i ta do pegu mu nedělá dobře. Často zvraci. Z toho důvodu je nyní přes noc krmený speciální pumpou. Často jezdí po lékařích, kde se dá - FN Motol, FN Bulovka, FN Plzeň. Nespočet lékařů od gastroenterologa, psychologa, psychiatra, ortopeda, logopeda atd. Jonášek je neskutečně náročný na péči. Neustále ječí, piští, kouše, štípe, plive. Od října začal na pár dnů docházet do stacionáře, a začala domu dojíždět raná péče.  Jonášek zkouší už čtvrtou léčbu na zklidnění, ale stále bez účinku.

Příspěvek byl poskytnut na zakoupení iPadu, který má program pro autisty (VOKS) a speciální výživy do PEGu.

Jet ještě jednou na výlet. Něco vidět. Něco zažít. Něco ochutnat… To je a vždy bude velké přání seniorů – klientů Sue Ryder. Doprava na výlety se ale stala v posledních dvou letech 5x dražší, a i když na ni klienti částečně přispívají, celková cena za tak náročnou výpravu je zkrátka ohromná. Aktivizace ve formě výletů je pro seniory velmi důležitá, má totiž značný dopad na jejich fyzickou i psychickou kondici. Pro většinu klientů jde o jedinou možnost, jak trávit svůj čas mimo zařízení a navázat kontakt s okolním světem. To příznivě ovlivňuje sociální začlenění do společnosti, posílení sociálních vazeb a možnost nových zážitků, což pozitivně dopadá na jejich psychický stav. Ve Sue Ryder se aktivizaci klientů kromě pracovníků věnují rovněž dobrovolníci. Díky nim máme možnost poskytovat aktivity co nejindividuálněji dle přání a potřeb klientů. Tento pravidelný kontakt snižuje pocity osamění a přináší seniorům do života radost, nové podněty i prostor ke sdílení zkušeností. Dobrovolníci jsou rovněž iniciátoři výletů – pomáhají nejen s přípravou, ale také s realizací prostřednictvím doprovodů. Své zážitky pak klienti i dobrovolníci sdílejí s dalšími klienty, čímž předávají radost dále. Ve spolupráci s Nadačním fondem Josefa a Olgy Řepkových bychom rádi klientům, křehkým seniorům, nabídli možnost 3 výletů. Klienti již projevili velký zájem o návštěvu botanické zahrady. Další výlety budou plánované dle jejich preferencí a aktuálních možností nabídek. Věříme, že spolu s Vámi dokážeme sny klientů plnit a dostat je na milovaná místa.

Příspěvek byl poskytnut na financování výletu na Žižkovskou věž pro seniory.

Jaroslav oslavil letos 33. narozeniny. Jeho vstup do života nebyl zrovna jednoduchý. Po krvácení do mozku, které vzniklo při těžkém porodu, byl kříšený a trpí dětskou mozkovou obrnou. Je zcela odkázaný na pomoc druhé osoby. Pohybuje se pomocí invalidního vozíku a centrum jeho relaxace je polohovací postel. Díky velké podpoře rodiny – rodičů (zejména maminky, která s Jaroslavem poctivě cvičí už od 10. dne porodu Vojtovu metodu) a nyní i díky fyzioterapii, na sobě neustále pracuje a nevzdává nic, i když nám tohle všechno nedokáže říct, pouze napsat, pomocí ukazovátka, které má umístěné na hlavě, jelikož má postižené i centrum mluvení. Jaroslav bydlí s maminkou, která je samoživitelka a pečuje o něj každý den. Téměř každý den navštěvuje aktivační centrum, Jsme tady, kde využívá službu osobní asistence. Ta je pro rodinu velmi náročná na financování. Proto nás Jaroslav požádal o finanční pomoc, na zaplacení této osobní asistence.

  Příspěvek byl poskytnut na 300 hodin osobní asistence, což odpovídá asistenci na cca 3 měsíce.

Paní Petra je maminkou tří dětí. Po narození nejmladšího syna onemocněla nemocí ALS. Nejprve vše zvládala bez větších problémů. Velkou podporu měla v rodině. Vše se změnilo postupným zhoršováním stavu, kdy manžel nevydržel tuto zátěž a od rodiny odešel. Těžkou zkoušku , kterou jí život připravil, Petra zvládá s pozitivní myslí a vírou již patnáct let. Právě víra k ní po letech přivedla i jejího současného manžela. Společně si užívají každého dne, žijí z mála a v souladu s přírodou. Peníze, které má rodina, pokryjí chod domácnosti a pomoc pečovatelky. Proto paní Petra požádala NF Josefa a Olgy Řepkových o příspěvek na věc, na kterou již finančně nedosáhne - antidekubitní matraci z paměťové pěny.

Příspěvek byl poskytnut na pořízení antidekubitní matrace.

Johan a Florimon jsou dvojčata s velmi vzácným progresivním nervosvalovým onemocněním, kdy jim postupně slábnou a mizí jak kosterní, tak hladké svaly a k tomu se váží multisystémové poruchy, které způsobují potíže s většinou orgánů - srdce, oči, plíce, slinivka, játra, mozek, endokrinní žlázy, kosti... a na rozdíl od jiných svalových dystrofií je přítomná i myotonie - opakované křeče do rukou, nohou, obličeje, jazyka. Oba kluci mají zároveň i autismus a těžkou osteoporózu s trvalou infuzní léčbou bisfosfonáty, na které mají mnohočetné vedlejší účinky. Péče o ně je 24 hodinová, náročná, paliativní. Nezbytné kompenzační pomůcky a podpora péče jsou potřeba kontinuálně napříč vším... Florimon je již 4 roky závislý na spánek na plicní ventilaci, trápí ho aspirace a neobejde se bez aktivního antidekubitního lůžka kvůli vysokému riziku dekubitů. Johan má potíže s artikulací, polykáním, pohybem i dýcháním a na plicní ventilaci je od letošního dubna. Rodina se snažíme dělat si každý den aspoň malé radosti, protože neví, co přinese další den. Kluci jsou svým způsobem šťastní, i když se pochopitelně ptají, proč určité aktivity nemohou, proč je neposlouchají ruce, nohy, proč to a to nejde... Finanční pomoc dárců a sponzorů využívá rodina na úhradu nezbytného příslušenství k plicním ventilacím, odsávačkám, kašlacím asistentům, oxymetrům (hadice, okruhy, filtry, sterilní voda, odsávací cévky, jednorázové lepící senzory... měsíční náklady 15.000.-Kč i více). Dále na rehabilitace, denní fyzioterapie a také na intenzivní TheraSuit neurorehalibitace v Centru Hájek, kam jezdí 5x ročně na 2 týdenní pobyty (cena za každý pobyt 89.000.-Kč/jedno dvojče). Hradí rovněž i asistenci formou přímé platby zdravotním sestřičkám se zkušeností z JIP/ARO, protože služby terénních pečovatelek v domácím prostředí nelze využít z důvodu nutnosti odborného zdravotního vzdělání.

Příspěvek byl poskytnut na financování individuálních fyzioterapií.

Davidovi je 41 let. V 17 letech přišel při moto nehodě o pravou dolní končetinu. Nehodu nezavinil vlastní vinou. Vše navíc komplikovala hustá mlha, kdy k Davidovi nemohl vzlétnout vrtulník. Má rád vše, co má motor. Reprezentuje ČR v paratrapu - broková střelba. Pracuje ve vinařství.

Na bionické koleno je reklamační období 5 let, ale na chodidlo, které se poškodilo, pouze 2 roky.

Příspěvek byl poskytnut na financování doplatku za nové chodidlo.

Paní Zita je samoživitelka, která se stará o tři dcery - Aničku, Lucinku a Terezku. Otec dcer bohužel zemřel. Anička je těžce postižená. Má DMO, Westův syndrom, vadu zraku. Narodila se jako druhá z trojčat. První holčička se nenarodila živá. Lucka se narodila jako třetí z trojčat a je zcela zdravá. Chodí do sedmé třídy. Terezka bude letos maturovat na SZŠ.

Rodině se rozbila pračka a bylo zapotřebí pořídit novou. Finanční situace to ale nedovolovala, proto se rodina obrátila na nás.


Příspěvek byl poskytnut na koupi parní pračky.

Mé jméno je Kateřina Hulínová a jsem maminka samoživitelka 4 děti. Nejstarší syn Tomáš má 15 let, trpí plicní apnoe a navštěvuje 9. ročník základní školy. Další syn je Štefan (12 let), který navštěvuje 5. ročník základní školy. Předposlední je dcera Tereza (10 let), která chodí do 3. třídy základní školy. Náš nejmladší člen má 4 měsíce a jmenuje se Christian. Christian byl neplánované a vlastně hlavně nečekané dítě. Při porodu nejmladší dcery mi bylo řečeno že další děti mít nemohu. Když cca před rokem jsem začala mít strašné bolesti břicha, bylo mi řečeno že jsem ve 4. měsíci těhotenství, a že mám posledních pár dní na to jestli si miminko nechat nebo ne. Rozhodla jsem se pro to, že si ho nechám. V té době jsem ale ještě nevěděla, co nastane. Byla jsem sice samoživitelka 3 dětí, ale měla jsem práci a dokázala jsem se o děti vždy postarat i bez muže. Chodila jsem dál do práce, i když jsem byla těhotná. Sice už jen na DPP, ale pracovala. V cca 5. měsíci těhotenství mi nastaly komplikace. Přišla jsem o práci a musela zůstat doma. Zkusila jsem zajít na úřad Prahy 9 a zažádat si o dávky státní sociální podpory a dávky hmotné nouze. Vše jsem podala 1. 11. 2023 a doložila. I přes veškerou snahu jsem první dávku dostala až v lednu. Nastal problém s dluhem na e energiích.

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení dluhu na energiích.

Centrum provázení pod Fakultní nemocnicí Brno ročně pečuje o více než 350 rodin dětí s vážným onemocněním. Rodiny podporuje často již od sdělení nepříznivé diagnózy až po navázání na další odborné služby a organizace. Poskytuje krizovou intervenci, psychosociální podporu a zajišťuje také nezbytné praktické záležitosti. Snaží se, aby se rodiny v prostorech Centra provázení navzdory své složité životní situaci cítily bezpečně a příjemně. Nad šálkem dobré kávy  mohou bez obav ventilovat všechny své emoce, myšlenky a nabrat tolik potřebnou sílu. Kávovar tak bude velkým pomocníkem nejen pro rodiny samotné, ale i pro pracovníky Centra.


Příspěvek byl poskytnut na zakoupení automatického kávovaru.

Mladé rodině se obrátil život vzhůru nohama, když jejich téměř čtyřletá dcera Mia prodělala respirační selhání. Doktoři neznali příčinu a každý den sdělovali rodičům jiné možné diagnózy, které byly velmi zdrcující. Měsíc byla Mia hospitalizována v nemocnici, ale rodiče byli pořád s ní. Přes den oba, a v noci se střídali po 4 hodinách, aby u ní vždy někdo byl. Sama to nezvládala vůbec dobře. Otec nechodil do práce a vypadl mu tak celý měsíční příjem. Mamince skončila rodičovská dovolená.

Příspěvek byl poskytnut na uhrazení pobytu v nemocniční ubytovně.

Dvacetiletá Viktorka žije se mnou – mámou Jolanou a desetiletým bráškou Vítkem. A taky s genetickou vadou a Aicardi Goutieres syndromem, kvůli kterému nechodí ani nesedí, nedrží hlavu ani nemůže ovládat ruce. I přes to se ráda směje, koupe se v bazénu nebo jezdí na procházky. I když je Viktorka bojovnice, celodenní péče o ni je náročná, mámu navíc potřebuje i Vítek. Viktorka není jako jiné dvacetileté holky. Nestuduje, nebaví se s přáteli, nechodí na koncerty. Zdravotní problémy se u ní vyskytly už před narozením a jakmile vykoukla na svět, diagnózy se na ni začaly jen sypat. Tou nejzásadnější je vzácný Aicardi Goutieres syndrom – dlouhou dobu byla dokonce jediná nositelka tohoto onemocnění v Česku. Viky nemluví a mentálně je na úrovni miminka, má tracheostomii a krmím ji sondou. To ale neznamená, že si nedokáže užívat života po svém. Potřebuje k tomu však mít stále někoho při ruce. Aicardi Goutieres syndrom je vzácné onemocnění, které nejčastěji postihuje mozek a způsobuje závažné intelektuální a fyzické problémy. Prognóza dožití se u tohoto onemocnění většinou pohybuje kolem 4 let. Že je Viky stále s námi, je tak trochu zázrak, křehký a vzácný. Moc bych si přála, aby si mohla užívat co nejkvalitnějšího života, dokud to půjde.


Příspěvek byl poskytnut na úhradu servisu zvedacího a asistenčního systému.

Natálka je krásná osmnáctiletá slečna, která by si nepřála nic víc, než být zdravá a žít spokojený život se svou rodinou a svým přítelem. Čas se jí však krátí a ona by si ještě moc přála užít si věci, které jsou pro zdravou slečnu tak obyčejné - ne však pro Natálku. Např. prodloužení svých vlasů, tetování, možnost si společně uvařit s profesionálním kuchařem apod. Natálka žije se svou maminkou, která si našla tři zaměstnání, aby toto vše mohla Natálce splnit, avšak ani tolik času v práci jí neumožní plnit jí všechny její sny. 

Příspěvek byl poskytnut na splnění přání v podobě prodloužení vlasů.

Teodorek byl do roka a půl zdravé dítě, ale jedna noc nám, otci Teodorka (Drahoslav Hadač, programátor) a oběma našim rodinám změnila životy. Teo byl v roce a půl na prohlídce u doktorky, při které dostal očkování na meningokoka Nimenrix. Bohužel jsme nevěděli, že Teo už v té době měl zřejmě v sobě také zárodky rotavirové infekce. Ještě do dne, kdy dostal očkování, byl absolutně čilé, chodící, stále se smějící dítě. Druhý den začal mít trávící potíže, nic tak neobvyklého vhledem k předchozím reakcím na očkování, ale k večeru ten den (22. 3. 2024) měl teplotu přesahujcí 41 °C a po telefonické konzultaci s pohotovostí jsme ho odvezli do nemocnice. Teodorka si nechali na JIP v plzeňské nemocnici a druhý den se rozjelo kolečko špatných zpráv. Teo měl poruchu vědomí, sepsi, selhala mu játra, ledviny a poškodil se také mozek. 24. 3. 2024 ho převezli do motolské nemocnice na ARO, kde Teo bojoval několik týdnů o život. Doktoři nás připravovali jak na situaci, že Teo tento boj nezvládne, tak i na situaci, že ho zvládne, ale jeho stav bude velmi vážný po celý jeho život. Nakonec nám doktoři sdělili diagnózu – akutní nekrotizující encefalopatie. Teodorek je velký bojovník a po 3 týdnech sám na ARO s dialýzou a umělou ventilací nakonec svůj boj o život vyhrál a byl převezen na JIP, kde jsem se k němu mohla také přidat a snažit se mu ze všech sil ulehčit jeho těžký stav. Tatínek za námi velmi často jezdil a navštěvoval nás, aby nám pobyt v nemocnici co nejvíce ulehčil. Plíce, ledviny, játra se dávala rychle dohromady, ale jeho mozek zůstal poškozený, do jaké míry se dokáže obnovit, nikdo nedokázal říct tehdy a ani teď. S Teodorkem jsme byli spolu v nemocnici měsíc a půl, než jsme se dostali domů za rodinou. Teo je velký bojovník a už v Motole předvedl, že se jen tak nevzdá a bude dělat vše, co je v jeho silách, aby měl co nejkvalitnější život. Začali jsme už v Motole intenzivně cvičit Vojtovu metodu, ergoterapii, logopedii a další druhy cvičení. Teo byl velmi dlouho krmen sondou a protože jeho polykání nebylo dostačující, aby měl dostatek živin, byl mu nakonec zaveden PEG do žaludku. Teův aktuální stav je takový, že se nedokáže sám otáčet, postavit, držet hlavu, sedět, cokoliv uchopit, mluvit a musí být krmen převážně do PEGu. Má problémy s vysokým tlakem a bere spoustu léků. Nikdo neví, kam až se Teodorek zvládne posunout, ale snažíme se pro něj dělat absolutně maximum, co lze a díky cvičení začíná Teo dělat velké pokroky. Tato cvičení a všechny pomůcky jsou ale velice nákladné a náš rozpočet se už bohužel, i díky rekonstrukci bytu, který jsme zakoupili ještě před zdravotními obtížemi Teodorka, dost snižuje. Tatínek Tea se snaží chodit co nejvíce do práce, ale rádi bychom ho také měli občas doma, aby nám mohl více pomoci.

Příspěvek byl poskytnut na financování fyzioterapie a ergoterapie.

Tomáš si v 16ti letech při skoku do vody zlomil krční obratle a následně ochrnul od hlavy dolů (kvadruplegie). Po hospitalizaci v nemocnici následovaly pobyty na SRJ Motol a v Rehabilitačním ústavu Kladruby, kde díky pravidelnému cvičení a posilování částečně rozhýbal ruce. Po dokončení maturity, začal Tomáš v roce 2022 studovat ČVUT v Praze obor strojírenství na strojní fakultě a pokračuje v oboru.

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení doplatku na mechanický aktivní vozíček.

Syn v září 2022 spolkl nešťastnou náhodou knoflíkovou baterku, ta mu poleptala jícen a způsobila parézu hlasivek. Jícen byl popálen s kruhovou jizvou, ihned po vyndání baterie dostal syn PEG a byl plně krmen pouze do PEGu. Díky logopedické terapii se po roce a půl podařilo jej rozjíst, dokonce natolik, že v současnosti jí sám ústy, ale musíme chodit na pravidelné dilatace jícnu. Ovšem pár dní po zmíněné nehodě se zjistilo, že mu baterka popálila také zvratný nerv, který ovládá hlasivky a měl je nehybné, nebyl schopný sám dýchat a byla mu akutně operována tracheostomie. Nyní žijeme s tracheostomií již rok a tři čtvrtě a hlasivky mají mírný pohyb, ale na sundání tracheostomie to není, prognózy jsou nejisté, nikdo nedokáže říct zda se mu hlasivky rozhýbou a v jakém rozsahu. My stále věříme, že co nejvíce, aby mohl žít bez tracheostomie. Alfrédíček potřebuje chodit na neuro-fyzio terapie, které mu mohou pomoci s rozhýbáváním hlasivek, ty jsou však poměrně nákladné. 

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení neurorehabilitací.

Příspěvek byl poskytnut na úhradu terapií Feldenkraisovy metody.

Paní Kateřině byla ve 42letech diagnostikována roztroušená skleróza. Zpočátku nevěděla, co tato nemoc obnáší za zdravotní problémy a značné omezení hlavně v pohybu. Nemoc bohužel velmi rychle nabrala spád. Přestala chodit. Bez berli a chodítka se nemůže pohybovat ani po bytě. Venku se bez vozíku neobejde. Je zcela odkázána na pomoc druhých. Finanční prostředky se tím velmi omezily, jelikož už nemůže vykonávat svou práci. Bez vozíku se bohužel neobejde a prostředky nestačí na koupi vozíku. Proto se paní Kateřina na nás obrátila s prosbou o pomoc s úhradou doplatku za mechanický vozíček. Díky vozíku nemusí být stále jen doma.

Příspěvek byl poskytnut na zaplacení doplatku za mechanický vozíček.